Že by...?

Někteří z vás mají možná informaci o tom, že jsem se pokoušela hlásit na další semestr opět do zahraničí. V podstatě to byla docela spontánní akce, protože původně jsem tu chtěla příští semestr zůstat a zkusit až něco příští podzim. Jenže naskytla se příležitost a to by byla škoda se o to nepokusit. Takže když jsem si před necelými dvěmi týdny přečetla, že se chystá výběrové řízení na CEEPUS (Central European Exchange Program for University Studies), tak jsem to prostě zkusila. Jak napovídá název tohoto programu, jedná se o výměnu studentů mezi univerzitami zemí převážně střední Evropy. Na jarní semestr bylo vypsáno výběrové řízení do Eisenstadtu, Zagrebu, Krakowa, Katowic, Sopronu a Budapeště. Abych pravdu řekla, tak mě lákalo pouze jedno město a místní univerzita. Celou noc jsem kvůli tomu nemohla spát a zvažovala jsem, jestli to opravdu zkusit už na ten další semestr. Na jaře totiž bude hodně povinných předmětů na fakultě a nebyla jsem si jistá, jestli bych chtěla přinejhorším prodlužovat, kdyby se to všechno nedalo stihnout. A taky se mi líbí v nové práci, takže mi přišlo líto, že bych ji po pár měsících měla nechat. Jenže moje touha doslova "vypadnout" zase někam pryč a zažít zase něco, co tady v tom každodenním stresu nezažiju, byla silnější, než nějaké pochyby o tom, aby se to všechno zvládlo.
Takže jsem po noci přemýšlení druhý den sedla, napsala motivační dopis a přihlášku a zanesla ji na zahraniční oddělení. No a ono to kupodivu vyšlo :) Zatím teda všude říkám, že to ještě není na 100%, protože mě zatím nominovala jen moje fakulta a teď teprve začne administrativní proces přehazování mojí přihlášky z jedné instituce na druhou. Ale pokud všechno půjde dobře, tak už za 3 měsíce budu opět balit :)
Možná některým připadalo, že z toho nemám až takovou radost, ale, to já mám. Jen to nechci zatím vytrubovat do světa, dokud nebudu mít na papíře napsáno, že se mnou na té univerzitě počítají. A hlavně je to tak nějak všechno rychlý, že mi to asi ani ještě nestačilo pořádně dojít :)

Jo, ještě jsem vlastně neřekla, kam že to bude tentokrát... Takže Budapest Business School, vážení ;)

Ferraty aneb opět v horách

Trošku jsem zapomněla napsat o třídenním výletu po rakouských ferratách, kde jsem byla před více než měsícem. Po asi tříletém slibování, že mě tam někdo vezme, se tento slib konečně stal realitou a já si tak mohla vyzkoušet, jestli na to mám. A hrdě říkám, že ano :) Byly to nejspíš ty nejlepší tři dny od mého návratu. Konečně pryč z města, zase mezi vrcholky hor, na nohou pořádný boty a na hlavě helma. Počasí nám víc než přálo a já opravdu litovala, že jsem si nevzala ten pitomej šátek na hlavu. Krém na opalování byl stejně na nic, protože ho člověk hned ze sebe vypotil, takže jsem měla krásně spálený obličej a nos se mi loupal ještě týden. A to nemluvím o tom, kolik trik jsem propotila...
Docela mě ale překvapilo, kolik jsme toho za tři dny stihli - cesta tam, tři parádní výšlapy, třikrát koupání  v jezeru a cesta zpět. Díky skvělému počasí jsme ani nemuseli stavět stany, takže jsme spali pod širákem na alpských loukách. Co víc si přát? Možná jen trochu víc projeveného uznání nám slabějším, i když vím, že kluci si nás náležitě cení. Na druhou stranu jsem ale ráda, že s námi bylo zacházeno jako se sobě rovnými.

A tady už více k jednotlivým dnům a nějaké fotky...

1. den - Kolem 7 ráno výjezd z Brna, někdy po poledni příjezd k Mondsee poblíž Salzburgu, začátek z městečka St. Lorenz, cca 30 minut lesem po stezce a pak nástup na první žebřík na Klettersteig, celkové převýšení 560 m (z toho 400 m Klettersteig), vrchol 1.060 m. n. m., cca 2,5 hodiny nahoru a 1,5 hodiny zpět dolů na parkoviště, večerní koupání v Mondsee.

Cestou nahoru...

Žebřík, přes který se dalo přejít na druhou stranu. Byla tam ale ještě jedna možnost cesty, tak aby se ti méně odvážní mohli vyhnout této nástraze. Já to chtěla zkusit, ale byla jsem přehlasová dalšími třemi členy naší výpravy. Škoda no...

Žebřík byl poměrně dlouhý a pod ním byla velká propast. Neříkám, že jsem se nebála, ale chtěla jsem to vyzkoušet. Člověk je jištěný, takže úplně dolů spadnout nemůže. Je to jen o tom překonat ten blbý pocit v hlavě a nemyslet na to, že je dole propast. Snad příště :)

Tady začínala nejtěžší část Drachenwandu. Zjistila jsem, že mám opravdu slabé ruce a že rukavice by se taky hodily... Chvílemi jsem nevěděla, jak dál, jenže člověk stejně nikam jinam než nahoru nemůže, takže to pak stejně nějak zvládne. Bolest nebolest, muselo se lézt :)

Mondsee z Drachenwandu

A konečně na vrcholku!

2. den - Vstávání kolem páté a přesun směr Berchtesgaden, přes Orlí hnízdo (1.834 m. n. m.) na vrchol Hoher Göll (2.522 m. n. m.), převýšení kolem 1.400 m, celková doba: 9 hodin 40 minut. Nesnesitelné vedro... Ale stálo to za to :) Večer za odměnu koupání v Königssee.

Skvělé výhledy! V údolí jde vidět Königssee, kam jsme se šli večer vykoupat.

Menší a hubenější měli občas velkou výhodu :))

I něco jako sníh jsme potkali

Moji drazí spolulezci na vrcholu :)

Kluci měli potřebu ukazovat svaly...

... ale my se zastrašit nenechaly...

...protože víme, že na to máme! Že ano, Evi? :))

Po náročném dni jsme si opět našli parádní louku a rozložili jsme karimatky dále od kravinců. Ráno nás pak po páté hodině probudily krávy, které hnal nějaký chlápek autem na pastvu. Myslím, že nikdo by nás tak rychle nedostal z toho spacáku, ale vidina kopyta ve tváři nebo nedej bože ranního oblíznutí nás k tomu docela motivovala. 

Evoušova dokonalá polní kuchyňka. Díky ní jsme měly kvalitní zdravou stravu :)

3. den - Skvělé probuzení krávami, přesun autem do Saalfeldenu, výstup do výšky 2.347 m. n. m. na vrchol Persailhorn, cca 8 hodin (už si nepamatuju přesně...), převýšení kolem 1.500 m, opět neuvěřitelné vedro, bolest nohou ráno po probuzení nebyla zrovna příjemná, ale během dne se to rozchodilo :) Večerní koupání opět v Mondsee a pak v noci návrat domů.

Cestou nahoru

Odpočinek na vrcholku Persailhornu

Persailhorn -  byli jsme tam! :)

Tak to byl ve stručnosti ferratový výlet, který mi udělal velkou radost, takže doufám, že příští rok se opět na podobný výšlap vydám. Ještě jednou díky těm, kdo mě vzali :)

Během podzimu mě čekají další dva výlety, tak se těšte na fotky a další zážitky. Já se těším strašně moc, a to nejen na nová místa, ale především na mé přátele z Lichtenštejnska. Víc už neprozradím, snad jen, že ten první výlet bude přesně za tři týdny ;) Cestování zdar!