Jedním slovem... DOKONALÝ!

Ano, přesně takový byl můj třídenní výlet. Ve čtvrtek brzo ráno jsem vyrazila (sama...) vlakem do Curychu, kde jsem přesedla na vlak do Ženevy. Cestou jsem studovala průvodce a mapu Ženevy, dívala se z okna na hory, jezera, pole, snažila se něco naučit (neúspěšně :)) a tak. V Ženevě jsem zůstala asi 4 hodiny. Bylo docela chladno, ale naštěstí nepršelo. S krosnou a s mapou v ruce jsem si prohlídla centrum města, přístav a parky. Musím říct, že jsem měla ze začátku strach, abych se někde neztratila. Ať už cestou přes celý Švýcarsko nebo někde v Ženevě. Bylo to poprvé, co jsem takhle daleko cestovala úplně sama. Ale zjistila jsem, že je to strašně jednoduchý. Cestování vlakem je ve Švýcarsku podle mě mnohem jednodušší než u nás, vlaky jezdí včas a jen málokdy se stane, že to tak není. Což se teda zrovna stalo mě, když jsem se z tohoto výletu vracela, ale k tomu se dostanu později :) Tady už jsou nějaké fotky z mojí čtvrteční návštěvy Ženevy:

Květinové hodiny - všichni se tam s nimi fotí a ani nevím proč, je to jen pár kytek a 3 pohybující se hodinové ručičky :)

Le Jet déau de Genéve byl zavřený, protože docela foukalo. Naštěstí v sobotu, když jsem se vracela, tak bylo pěkně, takže ho pustili. Fotku najdete níže :)

Maják

Cestou někde ve městě

Na Ženevě jde poznat, že leží ve francouzské části Švýcarska...

... všechny nápisy jsou ve francouzštině, i názvy ulic...

... všechno je víc francouzské, s němčinou se tu vůbec nesetkáte

A tohle jsem já v Ženevě :D

Klasický znak Švýcarska - vlajky všude. I když tady jich bylo podstatně míň, než třeba v Curychu a Bernu

 Po prohlídce Ženevy jsem opět nasedla na vlak a pokračovala dále na jih. Krátce po čtvrté odpoledne jsem dorazila tam, kam jsem ani nedoufala, že se podívám. Chambéry... Na nástupišti už na mě čekala Eva. Proběhlo bouřlivé přivítání jak z amerických filmů, kdy dva lidi, kteří se dlouho neviděli, běží na nástupišti proti sobě, pak se obejmou a nepřestávají mluvit a mluvit. Oukej, tak možná to zas nebylo tak dramatický, ale určitě si nás dokážete představit :)
To, co jsem prožila za ty dva dny a dvě noci u Evy, bylo něco tak neuvěřitelného, že se to ani nedá popsat. Takže to ani popisovat nebudu :)) Poznala jsem spoustu Eviných kamarádů - Inda Anuje, který právě ztratil peněženku a celý večer se snažil vzpomenou, jestli ji nechal někde v baru, když se opil, nebo někde jinde; Achmeda, který absolutně zbořil jakékoli předsudky, které jsem kdy měla o Arabech; dalšího Araba Mohameda, kterému jsem asi byla dost sympatická :); kupu Číňanů, se kterými jsme hráli přiblblou hru pin-pon-ču; Donalda z Ugandy, který byl taky dost vtipný, malou Číňanku Yuki, která se neuvěřitelně styděla tancovat a řekla mi, že jsem strašně velká; Rusku Sofii, která mi teda nebyla sympatická ani trochu  a vypadala docela naštvaně, ale nakonec jsem si s ní i docela dobře popovídala. Taky jsem poznala jednoho Francouze z Marseille, což byla taky velmi zajímavá zkušenost. Zjistila jsem, že svět je strašně malý a všude jsou lidé, kteří se s vámi budou chtít bavit a můžete si s nimi užít spoustu srandy. A to já si během těchto tří dní užila srandy až moc :) A to díky všem těm lidem, ale především díky Evě. Už teď mi strašně chybíš, kámo!

P.S. : Musím utíkat do školy na hodinu, takže zbytek dopíšu buď dneska večer nebo zítra! :)