Nin a Vrsi

Při mé poslední návštěvě Chorvatska jsem bydlela v malé osadě Vrsi, kde se nachází v podstatě jen letní domky Chorvatů (většina z nich ze Zadaru a Zagrebu) a apartmány, které pronajímají turistům. Vrsi leží kilometr od malé historické vesničky Nin. A Nin se zase nachází 16 kilometrů od trochu většího města jménem Zadar. O Zadaru ale příště.
Nin také (překvapivě) leží na pobřeží Ninského zálivu, který je docela mělký, takže tu mohou plout a kotvit pouze loďky, které mají ponor do jednoho metru. Celé město leží na malinkém ostrůvku, na který vedou pouze dva mosty. I když je to opravdu malé městečko, dočetla jsem se, že se pyšní hned několika tituly jako "nejstarší chorvatské královské město", "město s nejmenší katedrálou na světě", "jedno z hlavních kulturních středisek chorvatského státu" apod.
Na Ninu se mi líbilo, že i přesto, že jde o malé městečko, tak to v něm neustále žije. A to zejména k večeru, kdy se turisté vrací z pláží a chtějí se najíst v nějaké z místních kolib nebo se jen tak projít a dát si výbornou zmrzlinu. Pláže v okolí Ninu a u osady Vrsi jsou ale poněkud zvláštní. Na jednu stranu jsou tu části, kde jsou kameny - ale ne tak pěkné jako třeba na Makarské a v jižní oblasti Chorvatska, ale pěkně ostré, pokryté kluzkými řasami - a na druhou stranu tam můžete najít části pláží, kde je na pobřeží štěrk a dál v moři už jen písek. Poté, co jsme první den šli na pláž s ostrými kameny a byli z toho značně otrávení, jsme uvítali, když jsme druhý den nalezli část bez kamenů a s pískem, kde se člověk nebál stoupnout, aniž by to nezabolelo. Jenže on i ten písek má svoje proti. I když vlastně nevím, jestli to bylo způsobeno jenom tím pískem, tak voda vypadala pořád jako v českém rybníce - hnědá, kalná a člověk si neviděl ani na palce u nohou. Tehdy jsem s láskou vzpomínala na moji předchozí zkušenost s Chorvatskem, kde byly nádherné oblázky a voda tak průzračná, že i v několikametrové hloubce člověk mohl vidět na dno... Každopádně člověk do vody nakonec stejně musel, protože to bylo lepší, než se usmažit na slunku.
Myslím si, že Chorvatsko má jednu velkou nevýhodu. Nikdy v daném místě není úplně všechno, co byste chtěli. Buď jsou tam nádherné čisté pláže s průzračnou vodou a vodními atrakcemi, ale už tam není kam se vydat večer za zábavou (za zábavu nepočítám dvě restaurace a stánek se zmrzlinou...), nebo pláže stojí za prd, voda je špinavá a kousek za pláží se tyčí starý tovární komín, ale zase se dá večer kam jít na večeři a do nejbližšího velkého města se dá pohodlně dojet za pár minut. Nehledě na to, že stále jde vidět, že Chorvatsko má za sebou nemilou historii. Abyste si to ale nevyložili špatně... Mám tuhle zemi ráda a po večeru stráveném s postarších chorvatským párem (známí mého strýce, kteří mají ve Vrsi letní domek) jim strašně fandím, aby se to tam zase všechno urovnalo (politika, více než 30% nezaměstnanost atd.), ale tahle země už mě nemá bohužel čím překvapit. A jak už jsem se zmiňovala minule, já na to moře prostě nějak nejsem. Však víte, ty hory...

Pláž, kam jsme se chodili koupat