Už si tu konečně začínám zvykat. První týden byl dost krizový, ale už je to o dost lepší. Je velká škoda, že tu nebydlíme všichni na kolejích dohromady, ale většina z nás bydlí v okruhu 15 minut od školy, takže to i k sobě máme blízko. Každopádně, je to prostě dost jiný. Máme tu strašně moc Francouzů, řekla bych, že asi tak polovina Erasmáků. Trochu mě to štve, protože velká část z nich tu chodí jen pařit a baví se většinou jen mezi sebou francouzsky. Ne ale všichni, tak 4 kluci jsou tu fajn, víc akční. Holky Francouzsky jsou v podstatě to samé. Ve škole se s námi samozřejmě baví a jsou milé, ale slovo "párty" jim udělá tisíckrát větší radost než slovo "výlet". Pak tu máme hodně lidí z Německa, převážně holky (Lara, Maren, Erika, Anna-Lena...), ale ty jsou všechny moc fajn. Zvlášť s Maren a Erikou jsem se docela spřátelila, chtějí podnikat i jiné věci, než jen chodit v noci po klubech. Maren mi zrovna včera říkala, že tu není proto, aby chlastala, že toho si už užila dost předchozí 3 roky. Pak jsou tu 2 Finky - Laura a Noora. Laura vypadá na velkou pařmenku s tučnou vrstvou make-upu, ani jsem se s ní nikdy moc nebavila, takže nemůžu soudit, jaká je doopravdy. Noora je moc milá. Není to teda tak ulítlá holka, jak byly Annina a Pauliina v LI (jak ty mně chybí, moje drahé sousedky...). Hned první den ve škole nám odpadl jeden předmět, tak se mě zeptala, jestli nechci zajít na kafe. Samozřejmě jsem šla :) I Noora vypadá akčně, takže té se taky budu držet. Pak je tu Sam z Holandska (její jméno je Sanne, ale říkáme jí Sam). Nejdřív mi nebyla moc sympatická, ale mám s ní docela dost společných předmětů, tak už jsem ji stihla trochu víc poznat. Ano, první dojem klame. Dále Karolina a Adam z Polska, z Krakowa (prý nejlepší studentské město v Polsku, Varšava se může jít zahrabat :)). Nejsou tak akční jako Anka a Pawel (chybí mi to naše půlnoční skákání přes švihadlo a Ančin optimismus za jakékoli situace...). A pak je tu nesmírně mílá Laura z Lucemburska, která studuje ve Francii.
Když se na to tak dívám, tak jsou tu v podstatě skoro jen samí kluci z Francie, až na Engina z Německa, jehož rodiče jsou původem z Turecka, Ignacia ze Španělska a Adama z Polska. Možná tu jsou teda ještě nějací z loňského semestru, ale zatím jsem měla čest potkat jen tyto a kupu Francouzů. Holky jsou pak víc namixované, což je dobře, protože s partou francouzsky mluvících Francouzek bych asi nevydržela moc dlouho :))
A pak samozřejmě moje drahé spolubydlící Ainsley a Emily ze Skotska. Perfektní příležitost opravdu si zdokonalit angličtinu. A tím myslím pořádnou angličtinu a ne tu hatmatilku, kterou mluvíme mezi sebou s ostatními Erasmáky. Holky studují umění, takže je potkávám jen na bytě nebo když něco podnikáme spolu.
Jinak se zatím stále rozkoukávám a snažím se tu uspořád rozvrh, volný čas a organizovat nějaké výlety. Myslela jsem si, že když nebudu chodit obden pařit s ostatními, tak budu naprosto out, ale vypadá to, že ne všichni to taky praktikují a když už se někam jde tak ne všichni se opíjí do němoty. Z toho mám docela radost.
Hlavně se dost potkáváme i ve škole, takže i tam se dá bavit. A taky už se konečně začínají organizovat nějaké aktivity - v sobotu jsem zorganizovala výlet po Hradní čtvrti na druhé straně řeky (ale byla dost zima, takže jsme pak skončili v kavárně), v pondělí se šlo večer bruslit a dneska jdeme s holkama na hodinu zumby (Ano, JÁ jdu na zumbu... nevím, co tam budu dělat, ale v rámci soicalizace a dělání něco s ostatními tam prostě jdu. Nehledě na to, že se opravdu potřebuju začít hýbat, protože v těch - 15 se mi moc nechtělo chodit běhat.). A na sobotu se snad podaří zorganizovat i nějaký výlet za Budapešť. Pokud ne, tak aspoň musíme podniknout něco tady.
Ve škole to vypadá tak všelijak, něco bude lehké, něco těžší. Plus mě čekají dva předměty u nás. Ale to se nějak zvládne. No, snad si tu zvyknu ještě víc. Případné návštěvy mi to určitě ulehčí, takže je se na co těšit :)
později sem dám i nějaké fotky, ale teď už musím utíkat na tu zumbu. Držte palce, ať to není úplný trapas :D
čtvrtek 16. února 2012
středa 8. února 2012
První týden v Budapešti
Zítra to bude už týden, co jsem dojela do hlavního města Maďarska. Když si to tak vezmu, tak to uteklo docela rychle, i když to rozhodně nebyl jednoduchý týden. Vlastně mi příjde, jako bych Brno opustila asi už tak před měsícem.
Po příjezdu autobusem kamsi mimo centrum města mě tam vyzvedla Zsuzsi a Árpi - taky se mnou byli v LI, jsou to úžasní lidi. A v létě se budou brát, z čehož mám strašnou radost, protože se k sobě neskutečně moc hodí a opravdu jim to přeju. Takže po příjezdu jsem byla docela i nadšená z toho, že je vidím, a úplně jsem na chvíli zapomněla na smutné ranní loučení v Brně na nádraží. Zsuzsi a Árpi mě dovezli autem až k mému bytu, kde jsem měla domluvené setkání s majitelem. Asi hodinu přede mnou dorazily moje spolubydlící - Skotky Ainsley a Emily. Studují tu umění na jiné škole. Ale je s němi docela dost sranda. I když se asi v průběhu semestru nebudeme moc potkávat, protože mají rozvrh úplně jinak než já. Ale aspoň večer tu zatím tak nějak býváme spolu. Jinak bydlíme úplně v centru Budapešti, v VI. obvodě, mezi dvěmi velkými ulicemi - Andrássy utca a Térez körút - ve starém pavlačovém domě. Byt je docela starý, žádné moderní vybavení, ale na těch pár měsíců to stačí. V podstatě všichni ode mě ze školy bydlí v centru v pavlačových domech. Někteří je mají modernější, někteří to mají asi tak jako já. Ale musím uznat, že to má své kouzlo. Až tedy na to, že je trochu nepříjemné se vracet do bytu, když už je tma, a že jde v mém pokoji slyšet každé spláchnutí nebo když se někdo sprchuje :) Asi jsem si až moc zvykla na to, že doma bydlím úplně jinak. Ale jak říkám, má to své kouzlo. Pokoj mám docela malý, ale mně to stačí, stejně tu budu buď sedět u počítače nebo spát. Až si to tu dám ještě do pořádku, tak přidám i nějaké fotky.
Jak už jsem psala, tak první pocity byly dost zvláštní. První dva, tři dny jsem byla hodně nesvá. Nemohla jsem ani pořádně spát, protože mě budil každý zvuk, ať už ze sousedních bytů nebo když někdo šel po dvoře domů. Hlavně jsem ani pořádně nevěděla, co tu mám dělat a měla jsem opravdu chuť nasednout do autobusu a odjet zase domů. Zvlášť když třeba holky ještě spaly o víkendu a já už byla vzhůru. Když si vzpomenu na to, jak jsem přijela tehdy před rokem do LI a hned jsem kolem sebe měla 40 lidí, kteří kolem mě byli pořád, celých 5 měsíců... Ale uvědomila jsem si, že tam jsme žili jako jedna velká komunita. Člověk ani neměl šanci přijít do styku s někým jiným. Samozřejmě ještě kromě lidí na škole. Tady je to víc jako normální život ve velkém městě, kde má každý svůj byt v jiné části, každý má svůj program, a nikdy se asi všichni nesejdeme na jednom místě. Samozřejmě tu mám už nějaké kamarády, to jo, ale je to prostě jiné. Člověk příjde ze školy a je to to samé jak kdyby přišel ze školy i v Brně. Akorát v Brně jsem tak nějak měla pořád program - práce, škola, běhání, kamarádi... Zvlášť v lednu se pořád něco dělo a teď se na to blbě odvyká. Nevím, jestli se mi tu podařilo vysvětlit, jak se asi cítím. Čekala jsem proště to samé jako v LI, ale samozřejmě to tu takové není. Taky jsem se asi za ten rok změnila. A jsem tu jedna z nejstarších. Ti, co mě znají víc, tak asi chápou, proč jsem tu z toho nesvá.
Včera jsem si ale uvědomila, že kdybych se někdy odstěhovala třeba do Prahy kvůli práci, tak by ten začátek byl úplně stejný - člověk nikoho nezná, příjde si jako jeden z milionu v davu spěchajících lidí na ulici. Potřebuju se tu jen rozkoukat, tak snad za týden nebo za dva to už bude jiné.
Teď od pondělí nám už začala škola a kurzy jsou tu opravdu zajímavé, tak si budu muset nějak sestavit rozvrh. První týden máme na to, abychom se rozkoukali, zkusili různé kurzy a pak si vybrali ty, co nás nejvíc baví.
Už se ale těším, až se oteplí, protože zatím jsem z Budapešti viděla jen pár ulic v okolí našeho bytu a školy, pak Városliget, což je Městský park - obrovský park, kam chci chodit běhat, až bude teplo - a Margitsziget, Markétin ostrov, kam chci taky chodit běhat. Zbožňuju parky, takže tam na jaře chci chodit co nejvíc. Jinak dojmy z Budapešti jako města jsou super. Budapešť je plná krásných starých budov, útulných kaváren a nejrůznějších muzeí a galerií. Upřímně doufám, že tu najdu někoho, kdo bude mít víc zájem o tohle než jen o chození do hospod a barů a popíjení extrémně levného piva. V dubnu se mi ale vrátí Judit z Bruselu a ta mi slibovala, že mi ukáže zajímavá místa v Budapešti, takže už se těším. A taky se těším na návštěvu z Brna, která už bude brzo.
Takže, přestávám si stěžovat, je to asi jen o zvyku. Věřím, že tyhle 4 měsíce budou další zkušeností k nezaplacení. Bude to jiné než v LI, asi tu nebudu mít tak blízké přátele, budu víc smutnit po Brně, než před rokem, kdy jsem o ČR nechtěla slyšet ani slovo, budu tu víc žít reálný život, ale užiju si to :) Slibuju!
Po příjezdu autobusem kamsi mimo centrum města mě tam vyzvedla Zsuzsi a Árpi - taky se mnou byli v LI, jsou to úžasní lidi. A v létě se budou brát, z čehož mám strašnou radost, protože se k sobě neskutečně moc hodí a opravdu jim to přeju. Takže po příjezdu jsem byla docela i nadšená z toho, že je vidím, a úplně jsem na chvíli zapomněla na smutné ranní loučení v Brně na nádraží. Zsuzsi a Árpi mě dovezli autem až k mému bytu, kde jsem měla domluvené setkání s majitelem. Asi hodinu přede mnou dorazily moje spolubydlící - Skotky Ainsley a Emily. Studují tu umění na jiné škole. Ale je s němi docela dost sranda. I když se asi v průběhu semestru nebudeme moc potkávat, protože mají rozvrh úplně jinak než já. Ale aspoň večer tu zatím tak nějak býváme spolu. Jinak bydlíme úplně v centru Budapešti, v VI. obvodě, mezi dvěmi velkými ulicemi - Andrássy utca a Térez körút - ve starém pavlačovém domě. Byt je docela starý, žádné moderní vybavení, ale na těch pár měsíců to stačí. V podstatě všichni ode mě ze školy bydlí v centru v pavlačových domech. Někteří je mají modernější, někteří to mají asi tak jako já. Ale musím uznat, že to má své kouzlo. Až tedy na to, že je trochu nepříjemné se vracet do bytu, když už je tma, a že jde v mém pokoji slyšet každé spláchnutí nebo když se někdo sprchuje :) Asi jsem si až moc zvykla na to, že doma bydlím úplně jinak. Ale jak říkám, má to své kouzlo. Pokoj mám docela malý, ale mně to stačí, stejně tu budu buď sedět u počítače nebo spát. Až si to tu dám ještě do pořádku, tak přidám i nějaké fotky.
Jak už jsem psala, tak první pocity byly dost zvláštní. První dva, tři dny jsem byla hodně nesvá. Nemohla jsem ani pořádně spát, protože mě budil každý zvuk, ať už ze sousedních bytů nebo když někdo šel po dvoře domů. Hlavně jsem ani pořádně nevěděla, co tu mám dělat a měla jsem opravdu chuť nasednout do autobusu a odjet zase domů. Zvlášť když třeba holky ještě spaly o víkendu a já už byla vzhůru. Když si vzpomenu na to, jak jsem přijela tehdy před rokem do LI a hned jsem kolem sebe měla 40 lidí, kteří kolem mě byli pořád, celých 5 měsíců... Ale uvědomila jsem si, že tam jsme žili jako jedna velká komunita. Člověk ani neměl šanci přijít do styku s někým jiným. Samozřejmě ještě kromě lidí na škole. Tady je to víc jako normální život ve velkém městě, kde má každý svůj byt v jiné části, každý má svůj program, a nikdy se asi všichni nesejdeme na jednom místě. Samozřejmě tu mám už nějaké kamarády, to jo, ale je to prostě jiné. Člověk příjde ze školy a je to to samé jak kdyby přišel ze školy i v Brně. Akorát v Brně jsem tak nějak měla pořád program - práce, škola, běhání, kamarádi... Zvlášť v lednu se pořád něco dělo a teď se na to blbě odvyká. Nevím, jestli se mi tu podařilo vysvětlit, jak se asi cítím. Čekala jsem proště to samé jako v LI, ale samozřejmě to tu takové není. Taky jsem se asi za ten rok změnila. A jsem tu jedna z nejstarších. Ti, co mě znají víc, tak asi chápou, proč jsem tu z toho nesvá.
Včera jsem si ale uvědomila, že kdybych se někdy odstěhovala třeba do Prahy kvůli práci, tak by ten začátek byl úplně stejný - člověk nikoho nezná, příjde si jako jeden z milionu v davu spěchajících lidí na ulici. Potřebuju se tu jen rozkoukat, tak snad za týden nebo za dva to už bude jiné.
Teď od pondělí nám už začala škola a kurzy jsou tu opravdu zajímavé, tak si budu muset nějak sestavit rozvrh. První týden máme na to, abychom se rozkoukali, zkusili různé kurzy a pak si vybrali ty, co nás nejvíc baví.
Už se ale těším, až se oteplí, protože zatím jsem z Budapešti viděla jen pár ulic v okolí našeho bytu a školy, pak Városliget, což je Městský park - obrovský park, kam chci chodit běhat, až bude teplo - a Margitsziget, Markétin ostrov, kam chci taky chodit běhat. Zbožňuju parky, takže tam na jaře chci chodit co nejvíc. Jinak dojmy z Budapešti jako města jsou super. Budapešť je plná krásných starých budov, útulných kaváren a nejrůznějších muzeí a galerií. Upřímně doufám, že tu najdu někoho, kdo bude mít víc zájem o tohle než jen o chození do hospod a barů a popíjení extrémně levného piva. V dubnu se mi ale vrátí Judit z Bruselu a ta mi slibovala, že mi ukáže zajímavá místa v Budapešti, takže už se těším. A taky se těším na návštěvu z Brna, která už bude brzo.
Takže, přestávám si stěžovat, je to asi jen o zvyku. Věřím, že tyhle 4 měsíce budou další zkušeností k nezaplacení. Bude to jiné než v LI, asi tu nebudu mít tak blízké přátele, budu víc smutnit po Brně, než před rokem, kdy jsem o ČR nechtěla slyšet ani slovo, budu tu víc žít reálný život, ale užiju si to :) Slibuju!
pondělí 6. února 2012
V Budapešti
Vím, že jsem slibovala, že tu budu psát o různých cestách a výletech, které budu podnikat, ale nějak se toho v průběhu podzimu a zimy dělo až moc a na nějaké vypisování nebyl moc čas. S Pavlem z mojí fakulty (taky byl se mnou ve Vaduzu) jsme navštívili Varšavu, kde jsme se setkali s Ankou a Pawlem. Koncem listopadu jsem pak s Ankou a Pawlem navštívila Judit z Maďarska v Bruselu. Je tam teď na stáži u NATO. Oba výlety byly výborný. Hlavně jsem byla ráda, že můžu vidět ty, kteří se mnou byli v LI. Užili jsme si opravdu spoustu srandy.
Od minulého čtvrtka se ale nacházím v Budapešti. Už jsem to tu psala, že se zase chystám pryč. Tentokrát je to ale dost jiný. Tedy alespoň první pocity jsou takové dost zvláštní. Ať už proto, že tu bydlím v bytě a ne na koleji s ostatními lidmi jako v LI, nebo proto, že je tu zatím strašná zima a nic moc se nedá podnikat, protože člověk vydrží venku tam maximálně 2 hodiny, nebo proto, že celá organizace ve škole a vlastně všude v Maďarsku je taková zvláštní. I když, moje rozporuplné pocity jsou asi výsledkem toho, že jsem tentokrát z Brna odjížděla za úplně jiné situace. Před rokem pro mě odjezd byl něco jako únik z nepříjemné reality, kdy mě v Brně stejně nic zajímavého nečekalo. Ale teď je to jiné...
Tak to jen tak ve stručnosti, musím utíkat do školy. Uvidíme, jak to tam bude vypadat. Později napíšu víc o svém příjezdu a přidám fotky. Hlavně ale doufám, že tu budou i lidi, kteří nebudou chtít chlastat každý den. No, už aby se ta Judit vrátila z Bruselu. Těším se na ni. A taky se těším na začátek března. Až bude tepleji a až mě přijede někdo taky navštívit.
Od minulého čtvrtka se ale nacházím v Budapešti. Už jsem to tu psala, že se zase chystám pryč. Tentokrát je to ale dost jiný. Tedy alespoň první pocity jsou takové dost zvláštní. Ať už proto, že tu bydlím v bytě a ne na koleji s ostatními lidmi jako v LI, nebo proto, že je tu zatím strašná zima a nic moc se nedá podnikat, protože člověk vydrží venku tam maximálně 2 hodiny, nebo proto, že celá organizace ve škole a vlastně všude v Maďarsku je taková zvláštní. I když, moje rozporuplné pocity jsou asi výsledkem toho, že jsem tentokrát z Brna odjížděla za úplně jiné situace. Před rokem pro mě odjezd byl něco jako únik z nepříjemné reality, kdy mě v Brně stejně nic zajímavého nečekalo. Ale teď je to jiné...
Tak to jen tak ve stručnosti, musím utíkat do školy. Uvidíme, jak to tam bude vypadat. Později napíšu víc o svém příjezdu a přidám fotky. Hlavně ale doufám, že tu budou i lidi, kteří nebudou chtít chlastat každý den. No, už aby se ta Judit vrátila z Bruselu. Těším se na ni. A taky se těším na začátek března. Až bude tepleji a až mě přijede někdo taky navštívit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)