Zítra to bude už týden, co jsem dojela do hlavního města Maďarska. Když si to tak vezmu, tak to uteklo docela rychle, i když to rozhodně nebyl jednoduchý týden. Vlastně mi příjde, jako bych Brno opustila asi už tak před měsícem.
Po příjezdu autobusem kamsi mimo centrum města mě tam vyzvedla Zsuzsi a Árpi - taky se mnou byli v LI, jsou to úžasní lidi. A v létě se budou brát, z čehož mám strašnou radost, protože se k sobě neskutečně moc hodí a opravdu jim to přeju. Takže po příjezdu jsem byla docela i nadšená z toho, že je vidím, a úplně jsem na chvíli zapomněla na smutné ranní loučení v Brně na nádraží. Zsuzsi a Árpi mě dovezli autem až k mému bytu, kde jsem měla domluvené setkání s majitelem. Asi hodinu přede mnou dorazily moje spolubydlící - Skotky Ainsley a Emily. Studují tu umění na jiné škole. Ale je s němi docela dost sranda. I když se asi v průběhu semestru nebudeme moc potkávat, protože mají rozvrh úplně jinak než já. Ale aspoň večer tu zatím tak nějak býváme spolu. Jinak bydlíme úplně v centru Budapešti, v VI. obvodě, mezi dvěmi velkými ulicemi - Andrássy utca a Térez körút - ve starém pavlačovém domě. Byt je docela starý, žádné moderní vybavení, ale na těch pár měsíců to stačí. V podstatě všichni ode mě ze školy bydlí v centru v pavlačových domech. Někteří je mají modernější, někteří to mají asi tak jako já. Ale musím uznat, že to má své kouzlo. Až tedy na to, že je trochu nepříjemné se vracet do bytu, když už je tma, a že jde v mém pokoji slyšet každé spláchnutí nebo když se někdo sprchuje :) Asi jsem si až moc zvykla na to, že doma bydlím úplně jinak. Ale jak říkám, má to své kouzlo. Pokoj mám docela malý, ale mně to stačí, stejně tu budu buď sedět u počítače nebo spát. Až si to tu dám ještě do pořádku, tak přidám i nějaké fotky.
Jak už jsem psala, tak první pocity byly dost zvláštní. První dva, tři dny jsem byla hodně nesvá. Nemohla jsem ani pořádně spát, protože mě budil každý zvuk, ať už ze sousedních bytů nebo když někdo šel po dvoře domů. Hlavně jsem ani pořádně nevěděla, co tu mám dělat a měla jsem opravdu chuť nasednout do autobusu a odjet zase domů. Zvlášť když třeba holky ještě spaly o víkendu a já už byla vzhůru. Když si vzpomenu na to, jak jsem přijela tehdy před rokem do LI a hned jsem kolem sebe měla 40 lidí, kteří kolem mě byli pořád, celých 5 měsíců... Ale uvědomila jsem si, že tam jsme žili jako jedna velká komunita. Člověk ani neměl šanci přijít do styku s někým jiným. Samozřejmě ještě kromě lidí na škole. Tady je to víc jako normální život ve velkém městě, kde má každý svůj byt v jiné části, každý má svůj program, a nikdy se asi všichni nesejdeme na jednom místě. Samozřejmě tu mám už nějaké kamarády, to jo, ale je to prostě jiné. Člověk příjde ze školy a je to to samé jak kdyby přišel ze školy i v Brně. Akorát v Brně jsem tak nějak měla pořád program - práce, škola, běhání, kamarádi... Zvlášť v lednu se pořád něco dělo a teď se na to blbě odvyká. Nevím, jestli se mi tu podařilo vysvětlit, jak se asi cítím. Čekala jsem proště to samé jako v LI, ale samozřejmě to tu takové není. Taky jsem se asi za ten rok změnila. A jsem tu jedna z nejstarších. Ti, co mě znají víc, tak asi chápou, proč jsem tu z toho nesvá.
Včera jsem si ale uvědomila, že kdybych se někdy odstěhovala třeba do Prahy kvůli práci, tak by ten začátek byl úplně stejný - člověk nikoho nezná, příjde si jako jeden z milionu v davu spěchajících lidí na ulici. Potřebuju se tu jen rozkoukat, tak snad za týden nebo za dva to už bude jiné.
Teď od pondělí nám už začala škola a kurzy jsou tu opravdu zajímavé, tak si budu muset nějak sestavit rozvrh. První týden máme na to, abychom se rozkoukali, zkusili různé kurzy a pak si vybrali ty, co nás nejvíc baví.
Už se ale těším, až se oteplí, protože zatím jsem z Budapešti viděla jen pár ulic v okolí našeho bytu a školy, pak Városliget, což je Městský park - obrovský park, kam chci chodit běhat, až bude teplo - a Margitsziget, Markétin ostrov, kam chci taky chodit běhat. Zbožňuju parky, takže tam na jaře chci chodit co nejvíc. Jinak dojmy z Budapešti jako města jsou super. Budapešť je plná krásných starých budov, útulných kaváren a nejrůznějších muzeí a galerií. Upřímně doufám, že tu najdu někoho, kdo bude mít víc zájem o tohle než jen o chození do hospod a barů a popíjení extrémně levného piva. V dubnu se mi ale vrátí Judit z Bruselu a ta mi slibovala, že mi ukáže zajímavá místa v Budapešti, takže už se těším. A taky se těším na návštěvu z Brna, která už bude brzo.
Takže, přestávám si stěžovat, je to asi jen o zvyku. Věřím, že tyhle 4 měsíce budou další zkušeností k nezaplacení. Bude to jiné než v LI, asi tu nebudu mít tak blízké přátele, budu víc smutnit po Brně, než před rokem, kdy jsem o ČR nechtěla slyšet ani slovo, budu tu víc žít reálný život, ale užiju si to :) Slibuju!
Žádné komentáře:
Okomentovat