Erasmus v Brně

Jednou jsem tu myslím psala, že bych se chtěla příhlásit do skupiny tutorů zahraničních studentů, kteří přijedou teď na podzim strávit semestr nebo dva u nás v Brně. To jsem taky udělala a nakonec jsem byla vybrána do skupiny asi 250 tutorů, kteří se mají postarat o zahraniční ovečky (tak se jim tu u nás říká :)). Byli mi přiděleni dva studenti z Německa. Jak jsem ale zjistila, tak jenom jeden je Němec, ten druhý pochází z Rumunska a v Německu jenom studuje.
Úloha tutora není nijak náročná. Svým ovečkám se tutor ozve ještě před jejich příjezdem a snaží se jim pomoct, pokud chtějí něco vědět o škole či zábavě ve volném čase. Pak se domluví na vyzvednutí v den příjezdu a pomůžou najít místo, kde si zahraniční student domluvil ubytování. Pak už je to tak trochu na každém, jak moc chce zasahovat do jejich pobytu.
Já se dneska setkala s Němcem Claudiusem. Přijel vlakem z Berlína. Na Hlavní nádraží v Brně. Celou dobu, co jsem na něho čekala, jsem přemýšlela, jestli se zhrozí, když uvidí to naše supr nádraží, ten bordel na zastávkách z páteční noci nebo tamtu vyhořelou budovu naproti nádraží. Pak ale přijel vlak, tak jsem si říkala, že má smůlu, jestli se mu tu bude líbit nebo ne, vybral si tohle místo přece on, ne? Lidi se začali hrnout z vlaku a já ani nevěděla, jak Claudius vypadá. Zato jsem ale věděla, že bude mít červený kufr. Takže když všichni vysedli z vlaku a já viděla jen jeden červený kufr, tak mi bylo jasný, že to bude on. On asi viděl, že k němu řítím, takže mu asi došlo, že to budu já, jeho skvělý tutor :)
Cestou na koleje jsme si tak nějak povídali a já si uvědomila, že mluví ještě horší angličtinou, než když já jsem jela do Vaduzu. Ale co, stejně jsme si rozumněli, a to je hlavní. Ukázala jsem mu naši fakultu, která se mu strašně moc líbila a pak jsem ho dovedla na koleje hned vedle. Jo, bude mít stejný luxus jako měla já - koleje 3 minuty od školy. To se mu taky moc líbilo. Připadal mi nadšený, vyptával se na můj Erasmus a těšil se, že zažije taky tolik srandy. Na kolejích jsem se s ním šla podívat na jeho pokoj, abych viděla, jak to chodí tady u nás. Nebyla to taková hrůza, jak jsem čekala. Sice nejsou nijak moderně vybavený, ale určitě se ten pokoj dá zútulnit. Co mi příjde dost blbý je to, že nemají společnou kuchyň a jídelnu pro celé patro, ale mají mini kuchyňku na pokoji. Kuchyň je totiž nejlepším místem pro potkávání se s ostatními a dá se tam zažít nejvíc srandy. Na společné vaření a společné večeře asi nikdy nezapomenu... (dneska se mi v hlavě zrodil plán na společnou večeři s pár lidmi u nás doma, když tu budu někdy sama. Tento plán byl ale zmařen mým rodičem dřív, než jsem ho vůbec mohla realizovat... život je krutý.)
Claudius mě pak doprovodil dolů a poděkoval, že jsem mu pomohla najít, kde bydlí. Rozloučili jsme se s tím, že budeme 'in touch' a já se vydala domů. U kolejí se to mezitím začalo hemžit dalšími lidmi a já jim začala závidět, že oni to mají ještě před sebou. Sice to tady v Brně bude asi něco jiného, než jak jsem to měla já, ale oni si to užijí na maximum.
Cestou domů jsem nostalgicky vzpomínala a nejednou mi to vhrklo slzy do očí. No jo, co se dá dělat. Čeká mě nudný semestr, který si budu zpříjemňovat prací a občasnými večerními setkáními s přáteli. A ani jedna společná večeře. Jak říkám, život v Brně je krutý.