Nakupování s Finkama

Školu mám dneska až od 17:00, stejně jako většina lidí, kteří tu studují Business. Dopoledne jsem proto jela s Anniine a Pauliine do Feldkirchu nakupovat. Já si teda chtěla nakoupit jen nějaké jídlo a deštník, protože jsem si ho zapomněla doma a zrovna teď tu pořád prší. Jenže moje finské kamarádky to pojaly trošku jinak, potřebovaly nějaké oblečení. Protože prý nemají nic na sebe, do letadla si mohly vzít jen kufr s 20kg, takže hromada oblečení zůstala doma ve Finsku. Dopadlo to tak, že jsem s nimi absolvovala asi čtyřhodinový výlet po obchodech :D Nejdřív jsme šly do drogérie Bipa, kde si obě koupily parfémy, tělová mléka, řasenky a podobný věci. Každá v drogérii nechala zhruba 50 Eur. Pak jsme navštívily Vero Modu, kde se opět utrácelo, následoval Benetton, kde si Pauliine koupila kabát ve slevě za 50 Eur (ale teda opravdu nádherný fialový!) a Anniine dva svetry za 40 Eur, dále H&M, kde jsem si koupila vytoužený deštník za 7 Eur a křiklavě růžové palčáky pouze za 2 Eura (nemohla jsem je tam nechat za tak skvělou cenu :)) a holky si tam koupily kupu triček. Pak šly ještě do C&A a do obchodu Tom Tailor, kde si taky něco kupovaly. To už mě to fakt přestalo bavit a řekla jsem jim, že si jdu nakoupit jídlo do Sparu, že mě tam někde najdou. Myslím, že jsem na dlouhou dobu vyléčená z nakupování. Ale holky byly nadšené, prý už teď mají všechno, co potřebovaly. No ještě aby ne, když tam každá nechala asi 300 Eur :D Což jsou pro mě peníze na jídlo asi na měsíc a půl :D

Za chvíli mi začíná škola, tak jsem zvědavá, jaký to bude. Myslím si, že je to tu úplně jiné než u nás na fakultě - víc osobní a víc se diskutuje, než jenom poslouchá. Tak uvidíme, docela se těším :) Rozvrh mám zajímavý. Protože je to malá univerzita, tak každý předmět má pouze jeden termín semináře. Není to jak u nás, kde máš možnost si sám vybrat, kdy chceš do školy chodit a sám si sestavíš rozvrh. Architekti mají většinou výuku dopoledne, my z Business and Administration zase navečer. V pondělí, úterý a středu mám hodinu až od 17:00 do 20:30. Ve čtvrtek pak od 8:15 do 11:45 a pak zase večer od 17:00 do 19:30. A pátek, sobota a neděle volno. O víkendu bývá škola totiž taky, ale myslím, že to tak je pouze s předměty v magisterském programu. A většinou je to jen jeden víkend v měsíci, ale zato od rána až do večera.

Jsem ale ráda, že pátek nás má většina z nás volno, protože máme 3 dny v kuse na naše plány :) Tento pátek chceme jít někteří lyžovat a v sobotu možná pojedu na menší jednodenní výlet do Švýcarska. Možná autem - je tu o hodně levnější půjčit si v pěti lidech na den auto, než jet vlakem. Ale uvidíme, ještě to všechno musíme domyslet :)

Upload: 28.2. 20:48
 Přidávám fotku Anniine a Pauliine, protože mě s němi někteří jedinci pořád otravují. Ano, jsou to moc pěkné holky a je s nimi sranda. Takže se omlouvám, pokud vás dostatečně neuspokojují moje fotky (třeba na sáňkách), nejsem tak fotogenická jako ony. Ale zítra s nimi jdu běhat, tak se ukáže, kdo z koho. Krása není všechno, chlapci! ;)

Fotka je od Iriny z páteční párty: úplně vlevo Irina z Lotyšska, Anniina je ta černovláska a Pauliina blondýnka :)

Přemýšlet v noci není moc dobrý nápad

Až kupodivu rychle to tady utíká, už jsem tu týden. Zatím tu nebyl čas na nějaké větší přemýšlení, pořád jen zábava, poznávání nových lidí a okolí, plánování, kam se chceme podívat, když budeme mít volno atd. Užívám si to tady, ale dneska na mě tak nějak padla nostalgie. Večer jsem totiž navrhla, že se můžeme podívat na nějakej film na mém notebooku. Pak jsem ale zjistila, že si tu můžeme půjčit od Carstena (to je správce kolejí, ale baví se s námi jako kamoš a pomáhá nám, když něco potřebujeme) dataprojektor a promítnout si film na zeď. Na našem patře je zeď pomalovaná, tak jsme se šli dívat do vedlejší budovy, kde je v kuchyni zeď bílá. Na naše promítání jsem vybrala film Into the Wild. Ti, kdo ho znáte, tak mě asi teď chápete. Je to moc pěkný film, ale hodně "přemýšlecí". Několikrát během promítání jsem se přistihla, že se na film vůbec nesoustředím a přemýšlím nad úplně něčím jiným. Zrovna v tu chvíli jsem chtěla být někde úplně jinde - ani ne v tomto pohádkovém knížectví, ani ne v Brně, ale prostě TAM. Myslela jsem si, že tady člověk dokáže zapomenout úplně na cokoli, ale i tady to není úplně jednoduché. Ale snažím se...

Omlouvám se za tak negativně naladěný článek, asi jsem moc unavená a ten film tomu taky moc nepomohl. Příště musím vybrat na promítání nějakou přihlouplou komedii...

Dopoledne jsem se šla s Raquel, Siskou a Nathem projít k Rýnu a už se opravdu těším, až bude tepleji a budu tam chodit běhat :)

Párty v bazénu

Včera večer jsme všichni jeli na jednu akci do Feldkirchu v Rakousku. Samozřejmě že to nebyla párty v bazénu s vodou, ale ve vypuštěném bazénu :) Tedy dřív to býval bazén, ale udělali z něj klub. Tancuje se uvnitř a na kraji bazénu je DJ. Rozhodně je to dobrý nápad, jak využít starou budovu se starým bazénem. :)
Než jsme vyrazili, tak si hodně lidí šlo koupit pivo s sebou na cestu, protože v klubech je pití samozřejmě o dost dražší než v obchodech. Já vzala Ferneta, kterým mě naši vybavili. Becherovka padla na International dinner, takže teď mi tu zbývá už jen jedna láhev bílého vína :) Cestou do Feldkirchu jsem všem dala Fernet ochutnat - některým chutnal, některým ne, ale všichni se shodli na tom, že to chutná jako medicína :D Vstupné do klubu bylo 8 Eur, ale zrovna včera tam měli akci, že slečny mají vstup gratis. Z čehož jsme všechny holky měly velkou radost :)

Myslím, že párty v bazénu se vydařila, i když ze začátku hráli příšernou hudbu. A bylo srandovní, že DJ byl docela starý pán :D Pak ale začal hrát dobře. Mají tam i velké promítací plátno, na které nejdřív promítali Pomádu a pak některé scény z Knight Ridera :) Foťák jsem tentokrát nechala na pokoji, protože ho mám docela velký a nechtělo se mi s ním tahat, ale několik fotek mám od Cherie:

Naše skupinka (za námi jde trochu vidět okraj bazénu :))

Zleva: Kristine z Lotyšska, Anka z Polska, Judit z Maďarska, Irina z Lotyšska, Siska z Bruselu, Nath z Francie, Luis z Brazílie, já, bohužel si nevzpomínám na jméno (není erasmák, ale regular student, myslím, že z Německa...), Zsuzsi z Maďarska a Natalia z Polska.

Jo a mám jednu informaci pro Adama (ani nevím, jestli to tady čte, ale nevadí :)) - našla jsem lepšího tanečníka než je Adam :D Je jím Francouz Nath! Tancuje opravdu neuvěřitelně dobře. Takže Adame, je mi líto, ale máš co dohánět!

International dinner

Včera večer jsme pořádali International dinner - každá národnost měla za úkol uvařit nějaké tradiční jídlo z jejich země. Dopoledne jsme proto jeli do Feldkirchu v Rakousku nakupovat. Jídlo je tam mnohem levnější než tady v Lichtenštejnsku. Z Vaduzu to trvá jen půl hodiny autobusem, takže je mnohem lepší jednou za čas jet tam a udělat velkej nákup, než nakupovat tady drahý jídlo. Já toho nakoupila docela dost - měla jsem plnej batoh a v rukou dvě tašky. Kupodivu jsem za to zaplatila jen 35 Eur, což by zhruba odpovídalo stejnýmu nákupu u nás v Brně. Je ale fakt, že jsem kupovala většinou věci v akci nebo značku Spar :D Ale řekla bych, že je tu mnohem větší výběr a zelenina a ovoce je rozhodně mnohem lepší kvality. Jak už jsem psala, dostali jsme dokonce příspěvek 5 Eur na nákup ingrediencí pro naši International dinner. Takže jsem nakoupila velkou sklenici zavařených třešní, protože jsem se rozhodla, že upeču bublaninu. Pak jsme s Pavlem dělali samozřejmě bramboráky, protože je to jednoduché na přípravu. Asi těžko bychom tu udělali svíčkovou nebo knedlo, vepřo, zelo. Zvlášť když to ani jeden z nás neumí :D

Byl to skvělej večer, přišli i všichni z International office, naši buddies a i někteří regular students. Akce se konala na našem patře, protože jak už jsem psala, jsme to nejlepší patro ;) a taky jsem zjistila, že když se trochu napiju něčeho tvrdšího, tak se mi mnohem líp mluví anglicky :D Já donesla Becherovku a Maďaři přinesli domácí "Pálinku", která má asi 70% alkoholu, takže tu bylo dost veselo :)

Tak a teď už asi jen záplava fotek skvěle vypadajícího jídla :)

Moje bublanina v troubě

Bublanina v doprovodu Becherovky a bílého vína z jižní Moravy

Bramboráky! Všem moc chutnaly, Siska z Bruselu říkala, že je to nejlepší jídlo, který na International dinner měla :D

Výborný salát, který nám připravila Trudi z International office

Salát z červené řepy, taky od Trudi

Dezert "Szarlotka" od polské skupinky 

Pudding od Němky Nadine

Kávový moučník "Mokkapalat" od mých sousedek Anniiny a Pauliiny z Finska

Německé pivo a schnitzel 

Jídlo od mé spolubydlící Raquel ze Španělska

Výborné jídlo od Yuki z Japonska (maso, brambory, zelenina...)

Sangria

"Finish balls" od kluků z Finska

Španělská omeleta, opět od Raquel

Dezert z Austrálie od jedné studentky (normálně tu studuje, ale pochází z Austrálie)

Jahodový krém z Lucemburska

Švýcarský "Carrot Cake" - nikdy bych nevěřila, že moučník z mrkve může být tak výborný!

Stůl s moučníky

Nevyfotila jsem asi úplně všechna jídla - Maďaři připravili pravý maďarský guláš (nejlepší, jaký jsem kdy měla), Brazilec Luis uvařil takový strašně tmavý jídlo z fazolí a masa (taky chutnalo výborně!) Franzouz Nath připravil asi 3 chody (artyčoky a ještě další zvláštní jídla) a Irina z Lotyšska udělala orestované brambory s nějakou uzeninou.

Španělská skupinka (Raquel je ta v puntíkatých šatech)

Japonka Yuki představuje svoje jídlo

Fotka pro milovníky finských děvčat  - blondýnka Pauliina a černovláska Anniina :)

Brazilec Luis představuje svoje jídlo

Myslím, že jsme se všichni skvěle najdeli a zase se o něco víc lépe poznali. A dneska - pááárty v bazénu ve  Feldkirchu :D

Konečně slunce!

... a konečně taky výhled na hory! Tato fotka je vyfocená ráno u mojí školy :)

Taky jsem konečně mohla vyfotit výhled z okna - ano, to bílý v pozadí jsou opět hory!

Dneska bylo opravdu nádherně, sice zima, ale slunce svítilo celý den a byl nádherný výhled. Všichni z toho měli strašnou radost a říkali: ,,Wau, oooh, jéé!" :D to je taková naše speciální komunikace u nás na patře, se kterou přišli Finky, tak to teď pořád opakujeme :D V podstatě na cokoli, co se nám líbí :)

Ráno jsme měli Introduction to IT - informační hodina o univerzitním informačním systému. Pak jsme ve skupinkách hráli ve škole hru, abychom se seznámili, kde co najdeme - knihovnu, International office a další důležitý oddělení.

Ve škole na hodině IT

Celý Welcome week je udělaný tak, abychom se seznámili všichni dohromady, abychom poznali Lichtenštejnsko, Vaduz a jejich kulturu. Už jsme byli dvakrát v muzeu, osobně jsme se seznámili s našimi buddies, dokonce jsme měli asi hodinovou ukázku toho, jak si máme uklízet koleje :D Což bylo pro mě docela srandovní. Paní nám ukazovala, jak umýt záchod a koupelnu, že nemáme do záchodu házet tampony a kondomy :D, jak uklidit společnou kuchyň atd. Gabriela z International office ale říkala, že nám to musí ukázat, protože někdo to nezná, např. Číňani prý nejsou moc pořádkumilovní (teď tu žádný Číňan teda není, ale minulý semestr jich tu prý bylo strašně moc). Jo a že když se sprchujeme ve sprchovém koutě, tak máme zatáhnout závěs, jinak tu budeme mít potopu :D

Dneska opoledne jsme jeli do Triesenu, kde jsme navštívili muzeum, a pak jsme jeli do Malbunu sáňkovat. Řeknu vám, že větší srandu jsem už dlouho nezažil :) Jezdili jsme na sáňkách ve dvou, mým spolupasažérem byla Cherie z Taiwanu. Sáňkovala podruhé v životě a něvěděla, jak se sáňky ovládají :) Tak jsem jí to samozřejmě vysvětlila a řekla jí, že ať se nebojí, že jsem mástr na sáňkování. Ani jednou jsem nás během tří jízd nevyklopila, což se ne všem podařilo :D Brazilec Luis jel na sáňkách poprvé v životě a měli by jste vidět, jak byl nadšenej :) Posádka, kde byl Francouz Nath se vyklopila a on má teď přes celou tvář šrám, ale ani o tom nevěděl, dokud jsme mu neřekli, že má na tváři krev.

Já na sáňkách :)

 

Sáňkování

Po sáňkování jsme měli výbornou večeři v horské chalupě. Měli jsme racletty - je to taková plotýnka, na kterou si dáš jídlo, na který máš chuť (sýr, maso, zelenina, uvařený brambory...) a sám si ho upečeš.

 

 Dnešek byl zatím nejlepší den tady, možná tím počasím, sáňkováním, ale asi hlavně těmi lidmi :) Cítím se tu jako doma, jako bych tu bydlela už strašně dlouho a přitom tu jsem jenom pár dní. Posílám pozdrav z těch nejkrásnějších hor, ve kterých jsem zatím byla:

We are men's paradise!

Ano, to jsme my - druhé patro v budově B :D To dneska vymyslely holky, zatímco jsem byla nakupovat s mýma finskýma sousedkama Aniine a Pauliine a Japonkou Yuki. Je super, že se tu sešlo tolik různých národností, protože zjišťuju, jak je ten svět velkej a rozdílnej, ale nakonec jsme se stejně všichni sešli v takovéto malé zemi. Na ledničce nám teď visí tento papír:

To jsou národnost holek, které jsou se mnou na patře. Každý týden sem napíšeme jedno slovo ve všech těchto jazycích a budeme ho používat, abychom se jej naučily. Trochu mě pobavilo, že tam někdo napsal Check místo Czech :D

www.we-are-men's-paradise.li :)

 

 Je zajímavý poznávat ostatní lidi z jiných zemí. Včera jsme se bavili o tom, že v dubnu máme velikonoční prázniny a Japonka s holkou z Taiwanu se nás ptaly, proč ty prázniny vlastně jsou. Tak jsme jim to vysvětlili a říkali jsme si, co o Velikonocích děláme. Já jim řekla, že nás kluci mlátí po zadku a pak jim musíme dát vajíčka. Nikdo tuhle tradici neznal a nedokázali pochopit, proč nás kluci mlátí :D
Taky jsem se dneska od Japonky Yuki dověděla, že její jméno znamená "sníh".  A že ve Finsku dělají párty v sauně, kde jsou všichni nazí :D A taky, že Irům opravdu nerozumím, protože mluví fakt divnou angličtinou. A naše koordinátorka Gabriela z International Office je původem z Mexika. Včera taky dorazil jeden kluk z Paříže a má trochu srandovní angličtinu. Je tu taky jeden Ind, který neumí vařit indické jídlo (což mě trochu zklamalo) a je vegetarián. A Brazilec Luis je asi nejukecanější člověk na světě, ale je s ním fakt sranda. Taky jsem zjistila, že David, který má tady na starost koleje a taky tu bydlí, je Slovák. Což jsem teda zjistila až poté, co jsem se ho na něco ptala anglicky a on mi slovensky řekl, že na něj můžu klidně česky, že mi bude rozumnět :) Studuje tu magisterský program a žije tu. Tak jsme si chvíli česko-slovensky pokecali :)

Budova školy je naprosto úžasná, později sem dám pár fotek zevnitř budovy. Pořád je tu mlha, ještě jsem ani pořádně neviděla hory :)

První den

Až na to, že dneska fakt nebylo moc pěkně, tak to byl fajn den. Z okna máme úžasný výhled na hory, jenže přes tu dnešní mlhu nebylo vidět absolutně nic. Odpoledne jsme se šli projít do lesa ke starému hradu a pak zpět kolem zámku, kde bydlí knížecí rodina.

 

Společná foto (ale jen těch, kteří šli do lesa, je ná ještě víc :))

Během naší vycházky začal i trochu padat sníh. Sice nic moc, ale Brazilec Luis byl naprosto nadšenej - ještě nikdy v životě neviděl padat sníh. Mně to příjde absolutně neuvěřitelný, ale měli byste vidět, jakou z toho měl radost :) Pak ale začlo dost pršet, tak jsme se vrátili na kolej. Rozdělili jsme si směny v uklízení na našem patře. Jsou tu dvě malinký budovy kolejí těsně vedle sebe (vypadají jako šedý škatule s oknama :)) a každá má přízemí a dvě patra. Já jsem ve druhém patře v budově B, kde jsou jenom samý holky. Což je zas dobrý, protože tu aspoň nebudeme mít bordel :) Na každým patře jsou tři koupelny a každou sdílejí čtyři lidé, kteří si ji uklízí a společně se starají, aby tam bylo mýdlo a toaleťák. Tak jsem si vzala první úklid koupelny (vlasy ve sprchovým koutu nebyly už moc příjemný). Večer jsme na našem patře hráli hru UNO a pak jsem šla ještě za děckama do druhé budovy, kde se hrála hra SHIT - hodně dobrá hra :)

Jak už jsem psala, tak na pokoji jsem se Španělkou Raquel. Včera jsem psala Rachel, jenže správně je to takto :), zmátlo mě to, protože jí všichni říkají anglicky Rachel, tak jako Rachel v Přátelích. Dokonce i na FB je pod přezdívkou Rachel Green (jako v Přátelích), přitom má ještě dvě další jiný jména :) Je naprosto bezvadná a hlavně přátelská.

Já a Raquel

Raquel

Zítra nám oficiálně začíná Welcome week a konečně se podívám do školy, která je asi 3 minuty pěšky :D

Tak jsem tady - v knížectví!

Cesta byla ale úděsná. Měli jsme vyjet před půl 7, ale jako vždy - já od půl 7 stepuju u dveří a naši neustále něco řeší, máma se maluje, chystá se svačina, abychom cestou neumřeli hlady, zadává se cílová stanice do navigace... takže nakonec jsme vyjeli až po 7. Ale to je na nás vlastně dobrej čas.

Pak následovala ne naplánovaná osmihodinová cesta, ale rovnou desetihodinová, protože jsme v Německu (když už nám chyběla do cíle už asi jen hodinová cesta...) chytli parádní Stau, která se táhla aspoň zehn Kilometer. To už jsem byla nervózní jak prase a říkala jsem si, že já vlastně vůbec nic anglicky neumím a jakej to bude trapas, až se mě tam někdo na něco zeptá a já jen budu koukat jak blbá. Do toho máma pořád vzdychala, že ji ta cesta už nebaví a že by se raději prošla, než sedět celej den v autě. Chvílema jsem opravdu měla chuť je oba zastřelit. Například, když jsme tankovali benzín, táta ho šel zaplatit a máma mezitím odjela od čerpací pumpy s tím, že přece musí uvolnit místo dalšímu autu. Samozřejmě si neuvědomila, že auto za náma stejně musí počkat na to, až se ten benzín zaplatí. Nebo že v té horší situaci sice natankuje, ale táta to pak za něj vesele zaplatí. Takže z toho byla hádka jak hrom. Nechápu... místo toho, aby se tomu zasmáli.

Naštěstí jakmile jsme přejeli hranice Lichtenštejnska, všechno to ze mě spadlo - koukala jsem z auta na ty hory a najednou jsem věděla, že já už to nějak zvládnu. Dojeli jsme k naší koleji, kde se mě hned ujala Němka Nadine a ukázala mi pokoj, kuchyň, prádelnu a koupelnu. Na pokoji nakonec nejsem s Lotyškou Kristine, protože ta je tu celý rok a odstěhovala se za nějakou svojí kamarádkou. Ale moje spolubydlící je stejně sympatičtější :) Je to Španělka, myslím, že říkala, že se jmenuje Rachel a že přijela před třemi dny. Ale jistá si už nejsem, protože se mi dneska představovalo už tolik lidí různých národností. Pamatuju si jich jen pár :) Jsou Tu děcka z Polska, Bulharska, Maďarska, Finska, Lotyšska, Irska, Japonska, Jižní Koreji, Německa, Španělska...
Asi hodinu po mém příjezdu se venku mezi dvěmi budovami kolejí dělalo barbecue. Maďaři vytáhli domácí pálenku, seznamovali jsme se a povídali si. Nakonec samozřejmě anglicky mluvím, sice úděsně, ale mluvím. Ale jsem tak unavená, že bych teď stěží řekla cokoli i česky :D

Společná večeře skončila asi o půl 9 a někteří se šli ještě dívat o patro níž na film. Zvali mě, ať jdu s nimi, ale já už dneska fakt nemůžu, bych jim tam usla :) Tak jsem si vybalila pár věcí, povlíkla postel a zalezla. Španělky v pokoji vedle mně právě začaly přestavovat nábytek v jejich pokoji a umývat zem. :) Chtěla jsem vám sem ještě dát fotku mě a mojí spolubydlící, ale nějak mi tu blbne net. Mám zatím přístup pouze na dočasné připojení, asi až v pondělí dostaneme jiný přístupový heslo. Takže fotky až později.

Už se těším, až se ráno probudím. Výhled z okna je naprosto parádní - zasněžený hory :)

Těžká jsou rána opilcova

Do posledního dne doma jsem se probudila asi po 3 hodinách spánku, a to jsem v před tím v podstatě 24 hodin nespala. Ale kupodivu je mi fajn, až na pár příznaků opilců (ráno se mi málem podařilo spadnout ze schodů, čemuž jsem se opravdu musela nahlas zasmát). Jen taktak jsem se vyhla našim, kteří vstávali do práce asi půl hodiny po mém příchodu. Takže to bylo opravdu na těsno (jak se to říká? na Rudolfa? :)). Ráno mi psal můj buddy Markus, jak se mám a kdy přijedu. A taky že na zítra večer chce zorganizovat nějakou akci pro nás nově příchozí. Tak uvidíme. Každopádně mu musím něco dovést, aby se tam o mě hezky staral.

To bude ale až zítra. Teď jsem chtěla hlavně poděkovat všem, kteří se se mnou včera přišli rozloučit. Děkuju Janičce a Andy, Lucce a Zdeňkovi, Zuzu a Lenči, Grstovi a Hradci... A samozřejmě taky Adamovi, který dal sice nejdřív přednost hokeji, ale pak to náležitě odčinil :) A taky děkuju Evoušovi, tak nějak za všechno, kámo!

Díky za podporu, budete mi chybět!

Hochschule Liechtenstein

Dneska jsem si uvědomila, jakou možnost jsem vlastně dostala. Aspoň na několik měsíců si můžu splnit svůj sen - bydlet v Alpách. Hodně lidí jezdí na Erasmus do velkých měst, protože tam je přece větší zábava než ve městě, kde bydlí něco málo přes 5 tisíc obyvatel. Já si ale vybrala tuto malou vesničku záměrně. Asi bych byla zklamaná, kdyby byl můj Erasmus jenom o barech, hospodách a párty. Samozřejmě se (občasnému) pití nebráním :) Ale taky bych ráda zažila něco víc. A tady to bude o něčem víc. Konečně země, kde bude sníh bílý, tráva zelená a nebe modrý! Jestli teda chápete, jak to myslím :) V Alpách jsem se vždycky tak cítila - lidi jsou tam milí a usměvaví, žádnej stres a problémy. Co může být lepšího, než se ráno probudit, podívat se z okna a vidět nádherný hory?

Tady je pár fotek Hochschule Liechtenstein, díky které ve Vaduzu můžu být. Fotky nejsou moje, ale od soboty se můžete těšit na mé, vlastnoručně vyfocené  :)

 

A ještě jsem našla tuto leteckou fotku/mapku Vaduzu :)

 

Poslední týden do odjezdu

Tak včera mi začal běžet poslední týden v ČR. Bude to asi dost hektický týden - oběhnout zubařku, doktorku, kadeřnici, vyřídit pojištění a pár věcí v bance, koupit pár posledních věcí s sebou, do toho ještě práce, ve čtvrtek rozlučková akce s těmi, kterým budu možná těch 5 měsíců chybět (teda doufám :)), a v pátek dobalit a být konečně aspoň chvíli doma, užít si bráchu a v sobotu brzo ráno hurá do knížectví! Teď mám za sebou poslední víkend, který byl přesně takový, jaký jsem si ho představovala. A konečně mám taky pocit, že odjíždím s čistou hlavou. Tak jak to má u velké holky být.

Pokud ještě některým nedošlo podle mého popisu v předchozím příspěvku, o jakým knížectví to sakra mluvím, tak je to Lichtenštejnsko. Prosím neplést s Lotyšskem ani s Lucemburskem, to jsou úplně jiné země. A neříkám to jen tak. Už hodně lidí mi říkalo: ,,Jó, ty jedeš do toho Lucemburska, že?" No, tak tam přesně nejedu. A taky hodně lidí nevědělo, kde Lichtenštejnsko leží. Což mě teda trochu udivuje. Ještě to docela toleruju u mé prababičky, která žila celý svůj život na statku v jedné malé vesničce, ale u mladých lidí... A taky bych to tolerovala, kdyby to bylo na druhé straně světa, jenže ono to knížectví leží docela nedaleko od nás.

Takže, prosím vás, Lichtenštejnsko leží mezi Rakouskem a Švýcarskem. Hlavním městem je Vaduz, což je v podstatě malá vesnička, která se nachází v údolí na břehu Rýna. A přesně tam budu. Pro zeměpisářské ignoranty pro jistotu vkládám mapku :)

Tak a už se opravdu moc těším na to, jak se zítra v 7 ráno budu klepat v zubařském křesle. Ááááá!

Proč velká holka a proč v malé zemi?

Tak jsem se rozhodla, že dneska je ten správný den začít. S čím? Se zachycením událostí, zážitků a myšlenek, které budu mít chuť sdělovat internetovému světu a především svým přátelům během následujícího půl roku. Proč půl roku? K tomu se dostanu později, teď bych asi měla vysvětlit název tohoto blogu...

Proč VELKÁ HOLKA? Protože asi jsem. Teda podle občanky bych měla být. Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky říkala, že až mi bude přes dvacet, tak to bude parádní - budu strašně dospělá, budu dělat, co se mi zachce a hlavně budu vědět, co chci. Ano, jsem dospělá a teoreticky si můžu dělat i to, co se mi zlíbí. Jenže nevím, CO chci. Neustále si příjdu jako dítě, které vzhlíží k dospělákům a očekává od nich, že mu řeknou, co má dělat, jak se má chovat a kam má dál jít. Problémem ale je, že už mě to nebaví. Potřebuju se stát opravdovou velkou holkou. Takže i možná proto od následujícího půl roku očekávám strašně moc. Očekávám, že když budu sama v cizím prostředí, poznám sama sebe a především to, co doopravdy chci. Příjde vám to moc filosofické? Možná... ale taková jsem, hodně přemýšlím nad vším, co vidím, co cítím a co zažívám. Ale tento blog rozhodně nechci psát v tomto stylu. To jen pro začátek, abychom se lépe poznali.

A proč V MALÉ ZEMI? Protože přibližně pět následujících měsíců budu žít v malé zemi. Abych to upřesnila - v knížectví. V knížectví, které je svou rozlohou 214. zemí na světě a počtem obyvatel 208. zemí. V knížecví, kde hlavní město má kolem 5 tisíc obyvatel. V knížectví, kde nejvyšší hora Grauspitz má 2599 m.n.m. V knížectví, kde 34% obyvatel tvoří cizinci. V knížectví, ve kterém HNP na obyvatele je nejvyšší na světě. V knižectví, které dokáže hospodařit s přebytkem a jako jedno z mála zemí má nulový státní dluh. V knížectví, kde se mluví podivným německým dialektem. V knížectví, kterému vládne kníže Hans Adam II. V knížectví, kde je kněžnou Marie Aglaë Kinská, která se kupodivu narodila v Praze... Když tohle píšu, tak mě napadá, že bych si s ní mohla jít pokecat. Pokud tedy tato sedmdesátiletá dáma ještě nezapomněla česky. Myslím, že to k ní ani nebudu mít daleko, nejspíš jen přes kopec...

Myslím, že na úvod to stačí, příště zas o něčem jiném.