Proč velká holka a proč v malé zemi?

Tak jsem se rozhodla, že dneska je ten správný den začít. S čím? Se zachycením událostí, zážitků a myšlenek, které budu mít chuť sdělovat internetovému světu a především svým přátelům během následujícího půl roku. Proč půl roku? K tomu se dostanu později, teď bych asi měla vysvětlit název tohoto blogu...

Proč VELKÁ HOLKA? Protože asi jsem. Teda podle občanky bych měla být. Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky říkala, že až mi bude přes dvacet, tak to bude parádní - budu strašně dospělá, budu dělat, co se mi zachce a hlavně budu vědět, co chci. Ano, jsem dospělá a teoreticky si můžu dělat i to, co se mi zlíbí. Jenže nevím, CO chci. Neustále si příjdu jako dítě, které vzhlíží k dospělákům a očekává od nich, že mu řeknou, co má dělat, jak se má chovat a kam má dál jít. Problémem ale je, že už mě to nebaví. Potřebuju se stát opravdovou velkou holkou. Takže i možná proto od následujícího půl roku očekávám strašně moc. Očekávám, že když budu sama v cizím prostředí, poznám sama sebe a především to, co doopravdy chci. Příjde vám to moc filosofické? Možná... ale taková jsem, hodně přemýšlím nad vším, co vidím, co cítím a co zažívám. Ale tento blog rozhodně nechci psát v tomto stylu. To jen pro začátek, abychom se lépe poznali.

A proč V MALÉ ZEMI? Protože přibližně pět následujících měsíců budu žít v malé zemi. Abych to upřesnila - v knížectví. V knížectví, které je svou rozlohou 214. zemí na světě a počtem obyvatel 208. zemí. V knížecví, kde hlavní město má kolem 5 tisíc obyvatel. V knížectví, kde nejvyšší hora Grauspitz má 2599 m.n.m. V knížectví, kde 34% obyvatel tvoří cizinci. V knížectví, ve kterém HNP na obyvatele je nejvyšší na světě. V knižectví, které dokáže hospodařit s přebytkem a jako jedno z mála zemí má nulový státní dluh. V knížectví, kde se mluví podivným německým dialektem. V knížectví, kterému vládne kníže Hans Adam II. V knížectví, kde je kněžnou Marie Aglaë Kinská, která se kupodivu narodila v Praze... Když tohle píšu, tak mě napadá, že bych si s ní mohla jít pokecat. Pokud tedy tato sedmdesátiletá dáma ještě nezapomněla česky. Myslím, že to k ní ani nebudu mít daleko, nejspíš jen přes kopec...

Myslím, že na úvod to stačí, příště zas o něčem jiném.