Včera večer jsme se dívali místo čtvrteční hodiny s Edem na film The Social Network, protože jedním z našich témat je i Facebook. V průběhu filmu Ed film několikrát stopnul a vysvětloval nám některé věci, ať už z jeho pohledu Američana, tak i z pohledu psychologa. Bylo to dost zajímavý a film se mi taky líbil. Do příštího týdne máme vymyslet nějaký projekt o zemětřesení v Japonsku a využít k tomu FB. Jak už to uděláme, je jenom na nás. Chce vědět, jak je tato událost prezentována v médiích v naší zemi. A jak ji vnímají lidé z naší země. Takže bych vás tímto chtěla poprosit o menší spolupráci :) Jak byla (a stále je) situace v Japonsku prezentována u nás v médiích? Co si o tom myslíte? Je dobře, že média ukazují detaily z těchto katastrof? Mluví o zemětřesení profesoři u nás na škole? Napište mi sem cokoli :) Budu ten projekt asi dělat ve skupince ještě s pár lidmi, tak nevím, jaké nápady mají oni, ale věřím, že mi vaše názory pomohou.
Po promítání filmu (skončili jsme až o půl 12) šli někteří hned spát, ale pár nás zůstalo ještě s Edem a chvíli jsme se bavili. Pak když už jsme naše sezení tak nějak rozpouštěli, tak mi Ed řekl, že se mnou chce na chvíli mluvit. Což mě docela překvapilo, nechápala jsem, o čem. Řekl mi, že se mu moc líbila moje esej. Jde prý vidět, že nad věcmi přemýšlím. Taky mi řekl, že se nemusím bát mluvit anglicky, i když třeba budu dělat chyby (psala jsem o mojí angličtině v té eseji...). On tu prý žije už strašně dlouho a když mluví německy, tak stejně ještě pořád dělá chyby. A má esej byla prý skoro bez chyb. Nejdřív jsem nevěděla, co mu na to mám říct, protože nejsem zvyklá, aby za mnou vyučující došel a řekl mi, že jsem udělala dobrou práci. Chvíli jsme se ještě bavili a pak jsem mu řekla, že mu moc děkuju, že mě to strašně moc potěšilo. Tady mám konečně pocit, že všechno, co dělám, má nějaký smysl a že se o to taky někdo zajímá. Nejsem tu jen jedna z několikaset lidí v ročníku. Ed zná moje jméno, pamatuje si o mě všechno, co jsem mu řekla, když jsem se představovala. Dokáže člověka pochválit a tak ho motivovat, aby se dál snažil. A já tohle asi občas potřebuju slyšet, abych mohla pracovat dál a aby mě to bavilo.
Esej, kterou jsem psala minulý týden, měla být zamyšlením nad tím, co očekáváme od Eda a od kurzu Media and Communication. Co bychom se chtěli dovědět, jakou formou atd. V podstatě bylo na nás, co napíšeme. Tak jsem psala o tom, jak to chodí na naší fakultě, jak vypadají některé hodiny, kde člověk jenom sedí a tupě kouká na tuny informací na tabuli. Psala jsem, že některé přednášky jsou dobré leda tak na spaní. Popsala jsem náš systém výuky - přednášky, kde se jenom sedí a poslouchá, a pak semináře, kde má konečně člověk možnost se i projevit (ale jen pokud on sám chce...). Dále jsem psala o tom, že jsem ráda, že v tomto kurzu máme možnost říct, co si myslíme a že budeme hodně diskutovat, protože je to skvělá příležitost, jak si zlepšít angličtinu. Což je pro mě tady asi to nejdůležitější, protože když mluvím, tak stále dělám chyby, protože si je neuvědomuju tak rychle. Pak jsem mu popsala témata, o kterých bych chtěla v naší třídě diskutovat. Psala jsem o komunikaci s lidmi z rozdílných kulturních prostředích, jak s nimi komunikovat, abychom je třeba neurazili. Dále o stereotypech, které se spojují s Českou republikou (ČR = pivo, hokej, pivo, levný hospody, pivo, Praha, pivo, pivo, pivo....), a že opravdu nejsem na naši zemi pyšná, protože je tu pořád hodně věcí, které se musí zlepšit. A že bych se taky ráda dověděla, proč tyto stereotypy a předsudky o každé zemi existují a co je na nich pravdy. Co se týče médií, tak jsem psala o tom, že bychom mohli diskutovat o tom, jestli můžeme médiím věřit a jestli nejsme informacemi spíše přehlceni, dále jsem se zmínila o sociálních sítích a o tom, jak ovlivňují naši každodenní komunikaci s ostatními lidmi. Existuje něco jako závislost na FB, MySpace, Twittru...? A taky že mám ráda, když se kladou otázky, na které nejsou jednoznačné odpovědi. Žádné ano, je to tak. Ne, tak to není. Ale člověk se musí zamyslet a podívat se na věc z více úhlů, aby byl schopen vytvořít si názor a odpovědět. Takže tak nějak o tomto byla moje esej :)
Dnes večer máme "German evening", kde bychom měli mluvit jenom německy a dívat se na německý film. Organizuje ho Němka Nadine. Nath bude vařit nějaké francouzské jídlo, tak jsem se rozhodla, že upěču český mřížkový koláč :) Ten je totiž u nás doma nejoblíbenější. Na to, že jsem ho pekla poprvé, tak si myslím, že se mi povedl :) Sice ty mřížky nejsou tak hezky pravidelné, jako když ho peče máma, ale chutná dobře :)
