Montafon a Semesterstart Party

Páteční lyžování! Původně jsme tedy měli v plánu jet do St. Antonu, ale před nosem nám ráno ujel vlak kvůli tomu, že bus z Vaduzu do Feldkirchu měl zpoždění. Což tady teda není vůbec obvyklé, autobusy a vlaky tu jezdí vždycky přesně. A další vlak do St. Antonu jel až za 2 hodiny, tak jsme se na nádraží rozhodli změnit cíl naší cesty a vyrazili jsme jiným vlakem do bližšího a menšího Montafonu. Na tento skvělý výlet jsme vyrazila s Pauliine, Jarnem a Joonou. Všichni z Finska :) Takže jsem měla trochu strach, že se mezi sebou budou bavit finsky a já budu jen blbě koukat. Ale naštěstí jsou to normální lidi, takže se celou dobu bavili anglicky, i když si  třeba chtěli říct jen něco mezi sebou a já u toho byla. Musím říct, že jsem se skvěle bavila. Pauliina a Joona jezdili na snowboardu a já s Jarnem na lyžích. A navíc jsme měli parádní počasí. Co víc si přát?

Joona, já a Jarno

A jak včera řřekl Joona, lyžování je neskutečně těžká práce :D Jo, trošku jsme se spálili :)

Pauliina a Joona

A po lyžování zasloužený Radler:

Po lyžování jsem teda byla úplně mrtvá, ale od 9 začínala v Buchsu ve Švýcarsku (asi 15 minut autobusem z Vaduzu) Semestrstart Party, kam se prostě muselo jít :) Nikdy jsem na tak velké akci nebyla, bylo tam mraky lidí z celé univerzity. Ze začátku to bylo dost dobrý, ale po půlnoci už se tam nedalo absolutně hýbat. Takže jsem odešla s některými lidmi už o půl druhé. Ale myslím, že po tom lyžování mi to bohatě stačilo :) Samozřejmě že naše erasmácká skupinka se odvážila jít na parket jako první, po hodině už tam ale byli všichni. Nejvíc mě však včera pobavilo, když mi Joona řekl, že se omlouvá, že na mě pořád dneska kouká, ale že vypadám úplně stejně jako jeho bývalá přítelkyně. A že se ale bude ovládat a nebude se na mě dívat. Myslím, že už měl docela popito :D

Yuki z Japonska na párty nakonec nešla, protože se dověděla, že právě bylo silné zemětřesení v jejím městě - v Naganu. A neměla žádné informace o svém příteli, tak se bála, jestli je v pořádku. Později večer se spojila s nějakým jejich společným kamarádem a ten jí řekl, že jsou v pořádku. Ráno jsem si u snídaně pročítala všechny ty zprávy na internetu a chtělo se mi z toho brečet. Nechápu, že je Yuki dneska tak v pohodě. Asi je na zemětřesení zvyklá...Každopádně jsem ráda, že je její rodina a přátelé v pořádku a doufám, že už tam ta hrůza skončila.