Rapperswil a sushi party s českými koláči, pivem a vínem

Včere jsme s našimi navštívili Švýcarsko. Protože jsme ale nechtěli utrácet za dálniční známku, tak jsme jezdili po menších silnicích, což ale neakonec bylo mnohem lepší. Viděli jsme toho mnohem víc než z dálnice a mohli jsme kdykoli zastavit a kochat se horami :) Naší cílovou stanicí ale bylo malé městečko na břehu Curyšského jezera. A teď už malá exkurze po Rapperswilu:

Já a mega bota :))

Zajímavé stromy na břehu jezera.

Racek

Zürichsee 

Přístav

Musig!

Dřevěný most přes jezero

Most přes jezero, v pozadí Rapperswil.

Večer se potom u nás na patře konala Birthday Sushi Party, protože Yuki z Japonska měla narozeniny v pondělí a já v úterý. Yuki dodala sushi a já české koláče, cukroví (naši dovezli od babičky!), české pivo (naši koupili) a víno (domácí, od mého strejdy). Naši se malinko zbláznili, když mi tohle všechno dovezli... plus samozřejmě další zásobu jídla, take nemusím docela dlouho chodit do obchodu :D

Yuki připravuje sushi

Sushi a další japonské jídlo

České pohoštění - hanácké koláče, linecké cukroví, vanilkové rohlíčky...

Sushi, krevety, avokádo, rýže, wasabi, tuňáková majonéza, vajíčková omeleta, syrová ryba, fazolky... - japonská kuchyně :)

Kytice, kterou jsem dostala od Raquel k narozeninám! Netuším, jak se dověděla, že mám nejraději tulipány :)

Řekla bych, že to byl dost povedený den. A přiznám se, že jsem si užila být jeden den středem pozornosti :)) Pokaždé, když tu má někdo narozeniny, tak pro něj někdo jiný upeče buchtu a pak se všichni sejdeme na jednom patře a zpíváme "Happy Birthday". A tak i já jsem dostala buchtu (španělskou citronovou od Raquel a Sary) a písničku :)

Dneska se toho stalo taky docela dost, ale už nemám sílu to všechno napsat, takže snad zítra v přestávce mezi studiem. Od pátku zase budu jezdit po výletech, takže zítra hodlám jen a jen studovat :D

Rodičové moji drazí! A samozřejmě můj milovaný bratr :D

Od neděle tu mám další návštěvu a je to dost fajn. Až teda na bratra, který má asi těžký záchvat puberty, protože jsme strašně trapní a mluvíme nesmysly. A když mu řekneme, aby si pořádně zavázal boty, když je v horách, aby si třeba nenamlel pusu nebo nezvrtl kotník, tak si máme hledět svého. Každopádně i tak mi chyběl a občas se ještě zapomene a chová se jako malej kluk. I když on vlastně pořád malej kluk je. I když už ne to rozkošný malý miminko, který jsem ve svých 11 letech dusila polštářem :D No nebudu vás zahrnovat svými nostalgickými vzpomínkami na sourozenecká léta a raději vás zahrnu fotkami z včerejší prohlídky Vaduzu a dnešního výletu do hor. A opět se dneska konala turistika ve sněhu, což ne všichni členové naší výpravy snášeli :D

Procházka k hradu 

Hrozná fotka, ale musím se smát našim skvělým vlasům :D Jak kohouti :))

Jedna sladká ranní od mého bráchy :))

Výhled do údolí cestou do hor

Sníííh!

Náš poslední člen výpravy (= máma :)) měl trochu problém se sněhem, protože se neustále bořil a měl plné boty sněhu (což jsme teda měli všichni...) a myslím, že jsem zaslechla i pár nadávek, proč se brodíme sněhem a nejdeme po normální cestě. Proč? Protože to byla zábava přece! A hlavně tam žádná jiná cesta bez sněhu ani nebyla :D

Náš cíl - Schönberg, 2104 m.n.m.

U křížku byla kronika, tak jsme se do ní zapsali, že jsme tam byli.

Máma zabořená ve sněhu - nakonec to brodění se sněhem vzala sportovně :)

V budce :D

Můj roztomilý bratříček :)

U téhle fotky jsem se taky dlouho smála - moje neuvěřitelné soustředění a bráchovy kraviny v pozadí :D

No, takže mě čekají ještě dva dny s mojí rodinkou, tak doufám, že to ve zraví přežiju. Dneska jsem už jednou vypěnila kvůli bráchovým poznámkám a vlepila jsem mu pohlavek :D Ten se pak se mnou asi dvě hodiny nebavil a pak mě žduchnul do trávy a zalehl mě. Docela jsem se divila, že už má takovou sílu, ale nakonec jsem ho stejně přeprala :)

Doufám, že jste měli pohodové Velikonoce!

Invaze brouků

Od té doby, co se tak moc oteplilo, tak tu máme menší problém s brouky. Konkrétně s chrousty. Musím říct, že jsou docela otravní a hlavně jich je tu strašně moc! Přes den je nelze vůbec vidět, ale jakmile se setmí, tak lítají úplně všude. A hlavně jdou za světlem, takže musíme zavírat okna. Což samozřejmě v úterý někdo neudělal. Na chodbě bylo otevřené okno asi hodinu a výsledkem bylo asi 20 splašeně poletujících chroustů a pak několik ječících holek :D Musím uznat, že Raquel dokáže ječet opravdu hodně nahlas. Tihle brouci podle mě nejsou ničím nebezpeční, ale není moc příjemný, když nám lítají kolem hlavy. Ke všemu jsou asi 3 cm velcí a když lítají, tak vydávají docela hlasitý zvuk. Vypadají takto:

 

 Nejhorší je, když poletují, protože se nedají nijak chytit. Ale většinou po chvíli narazí do světla a pak spadnou dolů (možná se popálí, nevím, nejsem biolog :)). A pak je možné je chytit. Takže když chrousti začali padat dolů, šla jsem do akce, protože se nikdo jiný neodvážil :D  Vzala jsem sklenice a všechny brouky jsem jimi přiklopila, aby se nemohli hýbat. Nadine je pak smetáčkem a lopatkou smetla a hodili jsme je do velkého kýblu, který jsme potom vynesli ven. Jenže sranda ten večer ještě nekončila :) Večer jsme byly s Raquel u nás v pokoji a měly jsme otevřené okno, ale jenom na ventilačku a se staženými venkovními roletami. Myslely jsme si, že se sem chrousti nemohou dostat, protože není kudy. Jenže se sem samozřejmě jeden dostal a přistál Raquel na hlavě :D Měli byste slyšet ten řev! Raquel vyskočila a utekla z pokoje, tak bylo opět na mně brouka chytit. Vzala jsem skleničku, do které jsem ho chytla, sklinku jsem přiklopila pokličkou a vynesla jsem ho ven.

Kolem jedenácté večer se pro změnu ozval řev z vedlejšího pokoje, kde bydlí Anniina a Pauliina :D Ty to ale udělaly chytře - vzaly vysavač a brouka vysály :D Takže máme teď jednoho brouka v našem vysavači (doufám, že už je mrtvej!). Ani tady ale sranda nekončí! Šla jsem spát kolem půlnoci, Raquel ale ještě pracovala na nějakém projektu do školy. Usla jsem hned, jak jsem lehla do postele. Jenže kolem jedné hodiny v noci mě probudil šílenej řev. Samozřejmě Raquel :D A samozřejmě, že jsme měly v pokoji dalšího chrousta, který lítal jak splašený. Raquel vyběhla z pokoje a nechala mě s milým chroustem osamotě. Tak jsem zase vzala sklenici a pokličku a vynesla jsem ho ven. Celou noc jsme pak nemohly spát, protože jsme měly strach, že je v našem pokoji další brouk. Představa, že se v noci probudím s chroustem na obličeji, mi tedy není dvakrát moc příjemná. I když jsou to pořád jen neškodní brouci, že...

Každopádně jsem na našem patře něco jako likvidátor brouků, protože kdykoli tu nějaký je (což se dovím velice rychle podle křiku mých spolubydlících :D), tak na mě vždycky volají: ,,Kristyna, Kristyna, here is a bug! Please, help me!" Naštěstí už všichni na noc zavírají okna, tak už jich tu nemáme tolik. Jenže je dost naprd spát se zavřeným oknem, když máme v pokoji dusno. Takže doufám, že chrousty přestane brzo bavit tohle strašení holčičího patra :))

...

Nevím, co se to se mnou děje, ale opravdu se začínám těšit na neděli, až za mnou dojedou naši a brácha. Asi mi po těch dvou měsících začínají chybět nebo co... A to jsem se před odjezdem těšila, že je nějakou dobu neuvidím, protože jsem je už opravdu nemohla vystát. Zvlášť to hádání se o ničem mi teda nechybí.
O víkendu se doma slavily tátovy a bráchovy narozeniny. Máme narozeniny všichny v dubnu, tak máme vždycky jen jednu narozeninovou oslavu pro všechny. Byla jsem zrovna na skypu, tak jsem se chvíli mohla alespoň virtuálně zúčastnit :) Prababička asi moc nechápala, jak je možný, že mě může vidět a slyšet, ale myslím, že byla ráda. Bylo to fajn je vidět všechny pohromadě, i našeho Blekana jsem slyšela štěkat :))
Poslední dobou je tu nějak mrtvo, architekti mají nějaký velký projekt, tak jsou věčně ve škole, ostatní asi ještě spí... Raquel tu poslední dobou už ani moc nespí, proože tráví večery s Němcem Björnem, který bydlí ve Feldkirchu.   Takže mám tak 3 dny v týdnu pokoj jenom pro sebe. Včera třeba říkala, že k němu jde jenom na večeři a že se vrátí zpět. Samozřejmě se nevrátila :D Ne, že by mi to vadilo, přeju jí to. Akorát si tu poslední dobou příjdu nějak sama. A asi jí i tak trochu závidím... :-/
Každopádně tento víkend a příští týden snad bude trochu víc akční - nějaká ta turistika, výlety s našima, Mnichov...

Nesnáším dny, kdy se blbě vyspím... Asi půjdu dělat něco do školy, abych nepřemýšlela nad blbostma.
Doufám, že je i u vás sluníčkové počasí! Chybíte mi!

Trochu turistiky neuškodí

S Ankou jsme na tento víkend plánovaly velký turistický výlet, jenže kvůli počasí, které bylo během týdne, jsme nakonec udělaly jen menší výlet. Původně jsme se totiž chtěly nechat dovést autobusem do Malbunu (nejvýše položená vesnička tady v Lichtenštejnsku) a odtam začít, protože jsou tam moc pěkné turistické stezky s krásnými výhledy do údolí. Jenže minulý týden tu bylo docela chladno a v horách nasněžilo, takže jsme si nebyly jisté, jestli se tam bude vůbec dát jít. Nakonec jsme náš výlet začaly ve Vaduzu a stoupaly jsme nahoru. Nabízely jsme i ostatním děckám, ať se k nám přidají, že to nebude zas tak náročný, ale nikomu se nechtělo, tak jsme šly nakonec jenom my dvě :)

Vaduz

Z Vaduzu jsme se vydali směrem k hradu

Cestou jsme míjely menší osady 

A viděly jsme ovce, krávy, koně, kozy a já nevím co ještě :)

A s Ankou jsme řešily všechno možný

Začátek městečka Triesenberg

Triesenberg a v údolí řeka Rýn

Zkratka přes louku, která byla plná pampelišek

V osadě Masescha

Zřícenina Wildschloss, asi 30 minut od místa, kde bydlím

Cestou jsme se samozřejmě ztratily :) Ale nebyla to naše chyba! Ukazatele byly umístěný na tak blbým místě, že jsme si jich vůbec nevšimly, a místo toho abychom zahnuly doleva, jsme pokračovali pořád rovně. Po 15 minutách ale cesta skončila. To jsme se chtěli zrovna dostat k Wildschlossu. Viděly jsme ho pod námi, ale nikde žádná cesta, jenom sráz. Nejdřív jsme si myslely, že tam třeba původně cesta byla, ale po zimě není vidět, tak jsme začaly šplhat dolů, ale asi po 10 mestrech jsme usoudily, že to není zrovna moc dobrý nápad, protože kdybychom uklouzli, tak se kutálíme až dolů :D Tak jsme se vrátily a snažily jsme se najít nějakou jinou cestu. Tu jsme samozřejmě našly, protože z druhé strany ty ukazatele byly vidět mnohem líp :) Tam jsme taky potkaly jednoho kluka, který se zrovna chystal sjet kopec dolů po uzounke hrbolaté pěšince. Ale ne na normálním kole. Na jednokolce! Tak jsme se ho zeptaly, jestli to jako myslí vážně, že je to přece strašně nebezpečný. A on nám řekl, že když bydlíte celý život v Alpách, tak vám to příjde jako normální věc. A že to tu dělá hodně lidí. Chvíli jsme si s ním povídaly, ptal se nás, odkud jsme a co tu děláme, a pak sedl na jednokolku a jel dolů. Mrzí mě, že jsem ho nevyfotila, protože to bylo něco neuvěřitelnýho. Já bych měla problém tu cestu sjet na normálním kole! I když člověk jenom šel, tak musel být optarnej, aby si třeba nezvrtl kotník... Každopádně jsme ho cestou už nepotkaly, takže to asi přežil. A takových šílenců jako byl on je tu asi hodně. Cestou jsme potkaly hodně lidí na kolech, kteří si to pádili z těch nejprudších kopců dolů po těch nejužších a nejhrbolatějších cestách.

No, už se těším, až mi naší příští týden dovezou moje kolo... :D

Před 3 dny téměř léto a teď opět zima!

Počasí se tu asi malinko zbláznilo, protože ještě o víkendu jsme se váleli v trávě a opalovali a teď je tu jen +1°C! Včera celý den pršelo a přes mraky nebylo vidět na hory. Když jsem se dneska probudila, tak mi došlo, že nahoře v horách asi parádně sněžilo, protože kopce jsou víc zasněžené. Samozřejmě, že tady v údolí nesněžilo, ale nedivila bych se, kdyby třeba začlo. Zítra v noci má být až -4°C! A o jsem už v zabalila všechny zimní věci s tím, že mi je naši příští týden odvezou domů.
Myslím, že tu už nikdo nečekal, že by mohla být taková kosa. Zvlášť když minulý týden jsme se všichni opalovali a Fini si byli nadšení z toho, že je tu už v dubnu 23°C. Takhle u nich totiž vypadá to nejteplejší léto :D Všichni to taky napsali na FB, aby jim jejich kamarádi z Finska mohli závidět, protože tam je pořád ještě něco pod nulou. V neděli jsme měli akci s názvem Meet-Sports-Fun-Day. Principem této akce bylo dobře se najíst, trošku zasportovat, dobře si popovídat s ostatními a vyvalit se na deku na trávě :P

Skoro léto :)

Finové Joona a Joonatan se toho nebáli!

Nejdřív se grilovalo...

... zkušení kuchaří se pečlivě starali o jídlo...

... a pak se mohlo začít jíst! :)

Někteří jedli i tímto stylem, jako například můj "buddy" Markus :D

:)

Poslední sníh

Poslední dobou je tu docela teplo. Dneska taky - na obloze ani mráček a teplota něco málo přes 20°C. Od čtvrtka jsem tu měla návštěvu z ČR, která ale bohužel už dnes musela odjet. V pátek jsme podnikli parádní výlet. Nejdřív jsme se vydali do Churu ve Švýcarsku. Je to menší městečko v kantonu  Graubünden. Centrum města bylo pěkné, ale docela malinké, takže jsme za 2 hodiny neměli co dělat.

Po prohlídce Churu jsme se vydali do Arosy - menší městečko v horách, kde je několik sjezdovek (i teď ještě v provozu). Dostat se tam je ale dost utrpení. Zvlášť když sedíte na sedadle spolujezdce a nalevo je jenom sráz dolů :D Každopádně jsme přežili, i když mi zrovna nebylo moc dobře. Takže děkuji mému řidiči, že nás tak bezpečně dopravil nahoru i dolů a že přežil moje pištění v zatáčkách :D V Arose jsme se převlíkli do turistického a vydali jsme se na menší výšlap po kopcích. Všude byl ještě sníh, ale bylo dost teplo, takže se dalo chodit jen v kraťasích a tričku.

Zamrzlé Obersee v centru Arosy

Cestou nahoru

Vleky ještě jezdily

Všude podél turistických cest byly rozmístěny tyto lavičky, s různými vzkazy od lidí, kteří Arosu navštivili. Tahle se mi líbila nejvíc.

Já a za mnou zamrzlé Schwellisee

No není to krása? :)

I když bylo teplo, sníh vydržel. 

Náramně jsme si výlet užili. Jsem ráda, že jsem se mohla podívat na místo, kam bych se s ostatními asi nepodívala. Díky ještě jednou, škoda, že to bylo tak krátké...