S Ankou jsme na tento víkend plánovaly velký turistický výlet, jenže kvůli počasí, které bylo během týdne, jsme nakonec udělaly jen menší výlet. Původně jsme se totiž chtěly nechat dovést autobusem do Malbunu (nejvýše položená vesnička tady v Lichtenštejnsku) a odtam začít, protože jsou tam moc pěkné turistické stezky s krásnými výhledy do údolí. Jenže minulý týden tu bylo docela chladno a v horách nasněžilo, takže jsme si nebyly jisté, jestli se tam bude vůbec dát jít. Nakonec jsme náš výlet začaly ve Vaduzu a stoupaly jsme nahoru. Nabízely jsme i ostatním děckám, ať se k nám přidají, že to nebude zas tak náročný, ale nikomu se nechtělo, tak jsme šly nakonec jenom my dvě :)
 |
| Vaduz |
 |
| Z Vaduzu jsme se vydali směrem k hradu |
 |
| Cestou jsme míjely menší osady |
 |
| A viděly jsme ovce, krávy, koně, kozy a já nevím co ještě :) |
 |
| A s Ankou jsme řešily všechno možný |
 |
| Začátek městečka Triesenberg |
 |
| Triesenberg a v údolí řeka Rýn |
 |
| Zkratka přes louku, která byla plná pampelišek |
 |
| V osadě Masescha |
 |
| Zřícenina Wildschloss, asi 30 minut od místa, kde bydlím |
Cestou jsme se samozřejmě ztratily :) Ale nebyla to naše chyba! Ukazatele byly umístěný na tak blbým místě, že jsme si jich vůbec nevšimly, a místo toho abychom zahnuly doleva, jsme pokračovali pořád rovně. Po 15 minutách ale cesta skončila. To jsme se chtěli zrovna dostat k Wildschlossu. Viděly jsme ho pod námi, ale nikde žádná cesta, jenom sráz. Nejdřív jsme si myslely, že tam třeba původně cesta byla, ale po zimě není vidět, tak jsme začaly šplhat dolů, ale asi po 10 mestrech jsme usoudily, že to není zrovna moc dobrý nápad, protože kdybychom uklouzli, tak se kutálíme až dolů :D Tak jsme se vrátily a snažily jsme se najít nějakou jinou cestu. Tu jsme samozřejmě našly, protože z druhé strany ty ukazatele byly vidět mnohem líp :) Tam jsme taky potkaly jednoho kluka, který se zrovna chystal sjet kopec dolů po uzounke hrbolaté pěšince. Ale ne na normálním kole. Na jednokolce! Tak jsme se ho zeptaly, jestli to jako myslí vážně, že je to přece strašně nebezpečný. A on nám řekl, že když bydlíte celý život v Alpách, tak vám to příjde jako normální věc. A že to tu dělá hodně lidí. Chvíli jsme si s ním povídaly, ptal se nás, odkud jsme a co tu děláme, a pak sedl na jednokolku a jel dolů. Mrzí mě, že jsem ho nevyfotila, protože to bylo něco neuvěřitelnýho. Já bych měla problém tu cestu sjet na normálním kole! I když člověk jenom šel, tak musel být optarnej, aby si třeba nezvrtl kotník... Každopádně jsme ho cestou už nepotkaly, takže to asi přežil. A takových šílenců jako byl on je tu asi hodně. Cestou jsme potkaly hodně lidí na kolech, kteří si to pádili z těch nejprudších kopců dolů po těch nejužších a nejhrbolatějších cestách.
No, už se těším, až mi naší příští týden dovezou moje kolo... :D
Žádné komentáře:
Okomentovat